Vánoce u nás byly vcelku v pohodě. Půlnoční s Rybovkou, která je moje nejvíc, farář, ač nejsem věřící, byl sympaťák. Nejvíc mě potěšilo, když nás cizí člověk sám od sebe svezl do města a my nemuseli v půl druhý ráno šlapat dva kilometry domů. 

Vánoční chaos se mě nikdy moc nedotýkal. Jedna z mnoha výhod žít v Praze.

V sedm ráno se mi rozsvítil telefon.

Nerostou houby, je kyselá půda,
všude je pusto, jen tu a tam zrůda.

I když vykradli není asi úplně správný pojem.

Každý týden posílám jeden pohled a jeden dopis.

Ráno mi budík zazvonil už v sedm (zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na každodenní vstávání v osm :o) ), což mě málem zabilo. Když jsem dorazila k ohradám, Milly už měla nasedláno a mohly jsme vyrazit.