Tak mi vykradli auto

I když vykradli není asi úplně správný pojem.

Vypravily jsme se s kolegyní na fitbox. Konečně! Po dvou letech jsem si mohla zmlátit pytel. Ta radost! Jenže... Fitbox je pětadvacet kilometrů vzdálen od našeho vidlákova a musí se tam autem. Když mi bylo řečeno, že je to v lehce pochybné čtvrti plné cikánů, jen jsem pokrčila rameny. Já totiž nejsem rasista a dost si na tom zakládám. To, že má někdo jinou barvu pleti neznamená, že je to automaticky zločinec.

Jakmile jsme dorazily na místo určení, vynořil se ze tmy chlap černý jako bota, s divokýma očima, pochybým vzeřením. Pronikavě na nás zíral, šel velmi blízko kolem mé felicie, až jsem se pro jistotu zamknula. Pak zmizel a my jsme mohly jít zmlátit ten pytel.

Nenapadlo mě, že když kolegyně tvrdí, že má taky feldu, že mají na autu stejné značky centrální zamykání (koho by to taky napadlo). Takže jsem si všimla, že za sebou nezamáčkla zámek. To je toho. Já nechávám odemčeno každou chvilku. Pak jsem si všimla, že mám otevřený kaslík a z něj vyházený všechny věci.

Nic si ten zmrd nevzal! Nic! CDčka, kazety, sluneční brejle (ano, mám v autě neskutečnej bordel). Bednu s oblečením, boty ke koním (no dobře, jsou od hnoje). Ale papírovou Billa tašku, v který byly vlněný, gotický šaty, tu sebral. Nechápu. Nejhorší je, že ty šaty nebyly moje. Nevím, jak přišel na to, že má zrovna vzít tuhle tašku. Proč nevzal něco jinýho. Proč vůbec měl potřebu kontrolovat, jestli je to auto zamčený nebo ne. Každopádně - není to úplně příjemný pocit.