Ebeca | Ve vánoční náladě

Bohužel, na malém městě je všechno jinak. Dárky přes internet většinou znamenají, že musíte platit předražené poštovné, protože osobní odběr ve Vidlákově fakt nehrozí. A já jsem hamoun. Malé město, hodně lidí, rovná se velké davy. Nějak se to lidstvo na jeden plac nafufňat musí.

Tak jsem se odhodlala a v úterý, využívajíc svůj volný den ve šňůře služeb, vyrazila na nákupy do nedalekého Liberce. V půl desáté dopoledne byl obchoďák na kraji města narvaný autama. V deset hodin jsem byla z nákupů už zpruzelá (ale to jsem teda vždycky, nesnášim nakupování). V půl jedný, majíc skoro všechno, co jsem chtěla, jsem se vydala ještě do jednoho obchoďáku, kde mají Neoluxor (knihy Dobrovský od té doby, co u nich měl autogramiádu Kajínek nejsou můj favorit a byly tam davy). Do obchoďáku jsem se nedostala. U vjezdu na parkoviště by zátarasy, u zátaras sekuriťák a cedule, že je plno, a že smolík. V Liberci se parkovat moc nedá, tak jsem jen obkroužila blbej obchoďák a vydala se domů. Zbytek věcí jsem musela pořídit ve městě. Tolik zhroucených a uštvaných lidí v jednom dni jsem snad ještě neviděla. 

Nejvíc mě asi dojala paní v papírnictví, která, obtěžkána taškama, předběhla frontu, hodila čtyřicet korun na pult za jedny igelitový pytlíky a s uštvaným výrazem odešla. 

Vánoce jsou holt takový, jaký si je kdo udělá.