Jak jsem kupovala známky

Každý týden posílám jeden pohled a jeden dopis. Někdy víc, nicméně jeden dopis a jeden pohled je standart. Takže mám docela spotřebu známek a protože Česká pošta je podnik neustále zdražující (oproti cenám zahraničním až absurdně), nemůžu si jich koupit větší množství najednou. Dokud jsem bydlela v Praze, nebyl s tím problém, kolikrát krizi zachránil automat v Jindřišské ulici nebo Relayka na Andělu (nebo někde jinde). Co bydlím na malém městě, je to občas problém, pošty zavírají brzy, trafiky zase nemají otevřeno podle své otvírací doby (to, když se tam ženete po noční, je půl sedmé, trafika má mít od šesti a nikde nikdo - pravidelně) nebo nemají nebo:

to jsem se takhle vydala pro známky. Vedro na chcípnutí (odporný, nechutný letošní počasí), chtěla jsem si koupit i studené pití, vlezla jsem tedy do trafiky přidružené k místními Tescu, kde jsem nikdy nebyla. Koupila jsem si vodu a na dotaz, zda mají známky, mi bylo odpovězeno kladně. Moje radost ovšem neměla dlouhého trvání, když slečna, minimálně o půl generace mladší než já, začala sázet známky se Zemanem, skvrnou na české filatelii. "To ne, známky s ovarem posílat nechci." proběhlo mi hlavou. Pamětlivá slušného chování jsem se slečny zeptala, zda je už má namarkované, a pokud ne, známky si nevezmu, se Zemanem nechci. Namarkované je neměla. Jenže jsem netušila, co nastane pak. Slečna se nadechla a zahrnula mě přívalem slov, o které jsem vůbec, ale vůbec nestála. Že je to jednou náš prezident, a že bychom se s tím všichni měli smířit. A že ona ho taky třeba nevolila, ale už tam je. Že na poště stejně jiný známky nemají. Svůj monolog dokončila významnou větou: "A jiný známky už ani nebudou, tak nevím, kde je chcete sehnat!" Sebrala jsem svou (teď už těžce vydobytou) vodu a se slovy, že snad má každý právo si koupit známky jaký chce jsem odcházela. Provázel mě její další uražený monolog, ale ten jsem už neslyšela.

Známky bez Zemana jsem si koupila v trafice na druhé straně chodníku :oD

Aneb malé město zvedá skóre své absurdity.