Vzpomínky na Austrálii - čtyřictátý třetí den

Ráno mi budík zazvonil už v sedm (zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na každodenní vstávání v osm :o) ), což mě málem zabilo. Když jsem dorazila k ohradám, Milly už měla nasedláno a mohly jsme vyrazit. Ona na koni, já na kole. Místama to byl docela cyklokros, pak jsme jely cestama mezi poli s cukrovou třtinou. Ale na pláži jsme byly za chvilku. Chvilku jezdila Milly, a pak mi Gypsy půjčila a já mohla konečně cválat po břehu oceánu. Má cenu psát, jak moc neuvěřitelnej zážitek to byl? Kdybych na místě umřela, vůbec by mi to nevadilo. Pocit totálního naplnění. Fakt, bylo to něco naprosto nejvíc úžasnýho. Pak mě Milly vzala k sobě domů a pustila na FB, abych se hned mohla pochlubit mé koňské kamarádce J, protože mi říkala, že kdyby se mi tohle náhodou povedlo, tak jí o tom rozhodně nemám říkat :o) Ještě jsme tam chvíli byvakovaly (s ní je fakt prdel), a pak jsme jely zpátky. Cestou jsme se ještě stavily v rezervaci, kde jsou jezera s tropickejma ptákama a kam se nesmí s koňmi (a potkaly zaměstnance toho parku, na které jsme se usmály a oni na nám a vůbec nic neřekli :o) ) (ale zadek jsem měla staženej, to si pamatuji dodnes) a podívat se na obří prase, který se nejspíš živí malejma prasatama, protože jinak nechápu, jak mohlo tak moc vyrůst :o)

Odpoledne se u nás doma stavil Robert, aby nás pozval na zítřejší grilování. Večer grilování s horníma. Byla hrozná zima, takže jsem se musela navlíknout do dvou mikin a mýho krásnýho kabátu, abych neumrzla :o)