Začalo mě bolet v krku. Takže krom odpornejch nočních můr, z kterých jsem se nemohla probudit, ještě navíc úporná bolest při každym polknutí (voser největší, to vůbec neznám). Vyloženě jsem se vyspala. Ale protože jsem machr, vyjeli jsme ráno se sister in law a Mladším na kola. Cíl: Yorkies knob. Údajně nejbližší pláž. To, že není nejbližší se ukázalo

To jsem šla takhle na noční a protože jsem debil nešikovnej, vyklouzl mi mobil z ruky a jeho dotykový display se potkal s chodníkem. Čelně. Rozběhlo se po něm spousty hvězdiček, kterým jsem zrpvu nevěnovala pozornost, protože mobil mi padá dnes a denně a proto je vybaven ochranou fólií. Zepředu i zezadu. Jenže chyba lávky - moje milovaná Sony Xperia Z3 compact za nemalý peníz umřela. Neb ani ochranná

Poslední dobou hodně propírané téma (obzvláště na sociálních sítích), tak mám taky potřebu vyjádřit se. 

Mojí dlouholetou zásadou vždycky bylo, že není radno se moc paktovat s kolegy z práce. Jednak jsou cizí a druhak, když si někoho pustíte moc do života, bude vám ubližovat, protože bude vědět jak na to. Možná trochu schizofrenní, ale vždycky mi to fungovalo. 

To jsme takhle byli nedávno v kině. Po kinu jsme zašli s mým ještě na skleničku a já našla v tašce dvě brčka, která jsem uzmula před promítáním a zapomněla jsem na ně. 

Dělali jsme v bytě podhledy - práce, která měla být hotová za týden (včetně světel) se protáhla bezmála na tři týdny. Tři týdny jsme měli celý byt nastěhovaný v ložnici, tři týdny ponorky a nervů - nebylo to zrovna moc šťastné období. A stejně nám visí ze stropů místo krásných led světel dráty

Znáte Black mountain? Ne? Já jsem taky neznala.

Neřekla bych o sobě, že jsem marnivá, oblečení mám sice plnou skříň, ale je letité. Jakože opravdu letité. Některým kouskům je už třeba deset let. Zároveň mám ráda barvy (když občas přijdu do práce v jiných, než různobarevných, svítivých ponožkách, ptají se mě, jestli nemám svůj den) a neotřelost. Prostě to, co nemá každý. Kdysi mi v tomhle