Ebeca | Jak jsme byli bruslit

Trochu jsem to porušila v minulé práci, kde byla prostě super parta a bylo mi s těma lidma fajn. 

     Teď si lidi v mé současné práci (kde ještě nejsem ani čtvrt rok) pronajali na hodinu zimní stadion. Hodně jsem přemýšlela, jestli jí. Sice jsem se na to v jakémsi záchvatu prvotního nadšení přihlásila, ale ještě ten večer (bruslení jsme měli od půl jedenácté) jsem měla dlouhé hovory sama se sebou (na to jsem fakt expert :oD ), zda tam chodit. Přeci jsou cizí. Přeci to jsou lidi z práce... No a taky jsem líná, žeano.  

     Nakonec mi k vykopání se pomohl můj a taky vědomí, že tady pořád nikoho neznám a měla bych se taky někdy dostat mezi lidi. 

      A tak jsem vyrazila.

K (kraso)bruslení mám velmi vřelý vztah, je to moje srdcovka, a tak obout si brusle je pro mě něco jakýsi soukromý svátek, velmi nepochopitelné potěšení, ke kterému se, bohužel, moc často nedostanu. 

      A mít celý zimák pro sebe? Respektive pro pár lidí? Nepopsatelně boží. Prostor, rozlet - takže jsem sebou párkát solidně švihla, což se mi normálně nestává :oD Nemusíte jezdit dokolečka s davem jako trubky, můžete jet kam chcete...

     Jen mi trochu chybělo nasadit si sluchátka a být tam jen tak pro sebe....