Ebeca | Střípky dnů minulých

Umřelo mi auto. Jeden večer jsem přijela na noční do práce a ráno už jsem neodjela. Bylo mínus šestnáct stupňů, myslela jsem si, že baterka, ale ani startovací kabely nepomohly. A protože moje auto nemá tažné oko (bývalí majitelé ho asi ztratili a ano, jsem blbá, že jsem si to za léta vlastnění mého vozu nezařídila), musela jsem si zavolat odtah. Na nesmělý dotaz, kolikže mě to bude stát jsem byla odbyta s tím, že pokud si to nechám opravit u nich v autoservisu, nějak se dohodneme. Takže jsem čekala nějakou symbolickou částku. Symbolická částka za pět kilometrů (cesta z autoservisu pro Malinu a cesta zpátky) byla sedm stovek. Takže oprava - výměna svíček (já jsem totiž zapomněla, že mé auto nějaké svíčky vůbec má :oD ) a jakéhosi radiátoru či co, plus odtah se očíslovala částkou čtyři a půl tisíce. Docela slušná díra do rozpočtu. 

V nemocnicích je zákaz návštěv, protože chřipky. To ovšem neplatí pro personál, kterého je málo, takže jsem od chrchlajících, pčíkacích a smrkacích kolegyň chytla rýmu (a taky možná od mého), jakou už jsem dlouho neměla. Můžete si tvrdit, že rýmička je mužská smrtelná nemoc, ale rýmička je hlavně debilní nemoc, obzvláště, pokud nemůžete dýchat, máte místo hlavy meloun a vyjít tři patra se pro vás stane vrcholným fyzickým výkonem (tady na vidlákově je výtah sprosté slovo). A když už mi povolila rýmička, rozbilo se mi auto a já měla výbornej nápad je na noční na kole. A nadýchala jsem se studeného vzduchu. Ahoj, záněte průdušek. Jsem tedy nemocná asi už tři týdny a fakt mě to sere. Počet dnů na vyležení - jeden. 

Ve vzduchu je cítit jaro. A já se těším. Těším se na kobylu, těším se na toulání se po Ráji a na čundry. Na spaní pod hvězdama...

Chybí mi článek minulý týden. A tentokrát asi chybět bude :o/