Vzpomínky na Austrálii - třicátý první den

Začalo mě bolet v krku. Takže krom odpornejch nočních můr, z kterých jsem se nemohla probudit, ještě navíc úporná bolest při každym polknutí (voser největší, to vůbec neznám). Vyloženě jsem se vyspala. Ale protože jsem machr, vyjeli jsme ráno se sister in law a Mladším na kola. Cíl: Yorkies knob. Údajně nejbližší pláž. To, že není nejbližší se ukázalo po úporném šlapání a pláž furt nikde :o) Ale byla kouzelná. Vypadala jak pláž ze starý Austrálie. A měla i kouzelný, malý zátočiny lemovaný skalisky.

Zpátky si brácha pro Mladšího přijel, aby neusnul na kole, tak jsme se zastavovali ještě u nějakejch rybníků, kde mi podklouzlo kolo a já si málem epesně rozbila držku :o) Přes poledne jsem zaplula do postele, jakože spánek. Samozřejmě nepřišel ani na minutu, namísto toho jsem pak zapnula Heroes a pařila asi do čtyřech, kdy se i brácha přišel zeptat, jestli jsem v pořádku, že tohle není normální, jindy prej furt poletuju :o)

Navečer slavila ségra švagrové narozeniny a pozvala nás všechny na večeři do Cedar parku. Krásná rezervace asi deset km směr do buše (cedulka s nápisem "kde to, kurva, sme" mluví za vše), ale pohladila jsem si klokana (nejvíc) a měli tam mluvícího papouška – nikdy jsem neslyšela papouška mluvit a měla jsem z toho hotovo.

Večeře byla moc dobrá a přežrali jsem se všichni. A v noci jsem, samozřejmě, nemohla usnout, a když už jsem zabrala, tak začal řvát Starší (asi se mu něco zdálo), takže další probuzení.