Bez mobilu

To jsem šla takhle na noční a protože jsem debil nešikovnej, vyklouzl mi mobil z ruky a jeho dotykový display se potkal s chodníkem. Čelně. Rozběhlo se po něm spousty hvězdiček, kterým jsem zrpvu nevěnovala pozornost, protože mobil mi padá dnes a denně a proto je vybaven ochranou fólií. Zepředu i zezadu. Jenže chyba lávky - moje milovaná Sony Xperia Z3 compact za nemalý peníz umřela. Neb ani ochranná fólie nezabránila, aby se display nerozhodl to definitivně zabalit a nereagovat na jedinný dotek. Oprava za dva litry. Protože už nebydlím v Praze, kde je to o sedm stovek levnější. A protože už nebydlím v Praze, kde to udělají na počkání, jsem bez mobilu.

Namísto vymazleného chytrého telefonu mám tlačítkový Aligátor. Bez internetu (ale má barevný display!)

Výsledek?

Mnohem víc toho přečtu.

Po počátečním ošívání (ano, asi jsem byla na mobilu závislá), že si nemám v různých časových prodlevách co hrát, co projíždět na Facebooku, na Instagramu, na Twitteru, na cicích blozích, jsem si začala užívat, že mě nic a nikdo neotravuje. Prostě najednou nejsem spojená se světem (zapínat počítač moc nestíhám).

Sere mě, že nemám foťák, na to, že si přijdu jako totální fotografická lama, tak jsem si docela zvykla fotit kde co (a dávat to na Instagram).

Lidi neumí používat smsky. Fakt už to nikdo nedělá. Všichni mi píšou na whatsapp a nechápou, že tam prostě nejsem (dost lidí taky používá ke komunikaci Facebook, ale to odmítám,  Messenger nevlastním a zatím se toho držím - alespoň tohle ostatní respektují. Přijde mi to totiž ujetý).

A stejně se těším, až budu mít mobil opravený. A vadí mi to...