V sedm ráno se mi rozsvítil telefon.

Nerostou houby, je kyselá půda,
všude je pusto, jen tu a tam zrůda.

I když vykradli není asi úplně správný pojem.

Každý týden posílám jeden pohled a jeden dopis.

Jsem kráva. Jinak se to napsat nedá.

Po pár letech jsem se odhodlala jít na koncert Tomáše Kluse. Možná i trochu díky tomu, že je tady kulturní vyžití nula.

Tomáše jsem milovala. Doslova. Milovala jsem ho ještě dřív, než ho kdo vůbec znal (dneska už si nedokážu představit, že by někdo nechápavě zvedal obočí, když řeknu, že poslouchám Kluse), dost mu pomohlo i to, že je blonďatej a byl značně depresivní. Strašně se mi kdysi