Páni já dlouho nepsala.
Tenhle článek už si sumíruju v hlavě dost dlouho.
Většinu svůj blog používám na kňourání a stěžování si, jak mě všichni a všechno sere. Dneska bych to ale chtěla trochu otočit.
Čas do soboty se strašlivě vlekl. Jak já se bála, že něco nevyjde. Bála jsem se, že mi vyjde pozitivní PCR test, bála jsem se, že při běhání někde uklouznu a zlámu si nohu, bála jsem se, že se po cestě do Prahy někde vybourám. Nejraději bych se obalila do bublinkové fólie a v sobotu se prostě teleportovala na Výstaviště.
Jestli je tu někdo, kdo mě čte už delší dobu, tak dozajista ví, že už roky fandím Tomáši Vernerovi.
Taky jste to slyšeli? Bude vidět polární záře! U nás! Nemusíte na polární kruh, stačí vyjet na nějaké místo, kde je nízký světelný smog. Všechno doprovázeno obrázky zelené, překrásné oblohy. No, kdo by to nechtěl vidět.
Já teda rozhodně jo. O tom, že by měla být vědět jsem věděla o něco dřív, než to začala šířit média a to z prostého důvodu, že mě zajímá vesmír a sleduji příslušné
Já jsem fakt nepoučitelná