Článek Jak jsem otěhotněla
Komentáře k článku: Jak jsem otěhotněla
blanka: Ahoj, byla by na místě gratulace, ale tvůj článek je plný zloby, asi díky tvému okolí, které tě tolik irituje. Já ti přeji jen vše dobré a jsem zvědavá na tvé povídání, až se staneš mámou 😀Tak hodně ŠTĚSTÍ 🍀🍀🍀a chápavé okolí😀
ebeca: Jé, ale já vůbec nejsem plná zloby 
Jen od dvanácti let žiju sama a nejsem zvyklá na to, že se mi někdo prakticky nařizuje, jak mám žít 
Ten tlak okolí je neskutečně nepříjemný (a v momentech, kdy mi naznačují, jak budu matka k ni čemu i bolestivý), že jsem se ze své frustrace potřebovala vypsat. Ulevilo se mi a jedeme dál Sama jsem zvědavá, jaké to bude 
wien n: Z ceho soudis, ze ta kolegyne zavidela? Ze nebyla nadsena? Mozna to proste jenom nechape, proc by si to nekdo delal.
ebeca: Tomu, že někdo nechápe, proč by to někdo dělal naprosto rozumím Já nadšení nepotřebuju, ani neočekávám
Bohužel, kolegyně mi vykládala, jak zoufale touží po dítěti, a pak už se rozchází verze, proč ho nemá, protože každému v práci tvrdí něco jiného 
Navíc po té epizodě s mou svatbou v ní mám celkem jasno (ale že mi to trvalo).
ebeca: Teď budu dlouho přemýšlet nad tím, jestli lidi opravdu očekávají jen a pouze nadšené reakce - to je totiž praštěný
sayonara: No jo, lidi se prostě rádi cpou do věcí, do kterých jim nic není. Mně se třeba taky líbí jen některé děti a mám naprostou alergii na tlusté. Vím, že za to mnohdy nemůžou, protože někdy to je taková ta michelinská fáze a někdy je prostě vyžerou rodiče, ale nelíbí se mi.
Já jsem taky skoro nic nekoupila, vlastně kromě plenek a sunaru minimum věcí. Myslím, že děcko potřebuje hlavně rodiče, co budou v pohodě a nebudou se stresovat myšlenkami na přechytralé dementní okolí.
Tak gratuluju a kašli na okolí.
tlapka: Opožděně gratuluji a držím palce, ať poslední trimestr probíhá v pohodě i s větším břichem. A zároveň je mi líto, jací lidé tě obklopují, protože já jsem v těhotenství tyhle pindy v takové míře poslouchat nemusela. A sralo by mě to velmi.
Taky mě děti ostatních neberou, to asi člověk musí mít prostě v sobě. Víc chápu, co může pro rodiče jeho dítě znamenat, ale ne, mít chvíli volno od svého dítěte, určitě se neběžím jen tak kochat jiným.
A se jménem si nevybereš. Jakékoliv jméno vybereš, tak se najde někdo, kdo ti řekne, že je moc cizí/běžné/nudné, nebo že znala někoho se stejným jménem a byl to strašný debil. Taky takové zkušenosti mám, ale taky vnímám, že to je někdo úplně jiný. 
** Jediný, koho trochu lituju (v duchu!) jsou děti, které budou muset celý život věčně své jméno upřesňovat a hláskovat. Takže my jsme to vyřešili tak, že vybrané jméno znaly jen babičky, a ostatním jsme ho řekli až po porodu. A byl klid. 
Když teda vynechám to, že babka to stejně zvládla zaměnit za úplně jiné jméno, když se chlubila přátelům, ale aspoň je na co vzpomínat.
ebeca: Děkuju! 
Upřímně se nejvíc děsím toho, kolik keců budu muset poslouchat, až se dítě narodí, protože pozoruju, že jakmile je někdo těhotný/má dítě, celý okolní svět má pocit, že mají na něj nárok. To bude něco na moje nervy
Souhlasím, hláskování jména je děsný. Já jsem vyvdala příjmení, které většina lidí na první dobrou nepochopí, takže představa, že ten chudák hláskuje ještě křestní - to bych mu asi udělat nemohla.