Dneska naprosto úžasnej výlet do Port Douglas, což je město asi šedesát km od nás (cokoliv pod sto kilometrů je v Ozi za rohem). Prý se tam poprvé vylodil kapitán James Cook (ten asi čuměl, muhaha). Nikdy jsem nemyslela, že tenhle pocit zažiju, ale fakt jsem se cítila, jako kdybych se vrátila

V noci strašnej slejvák a ráno přiletěli papoušci. Kakadu, který se prej vůbec nejmenují Kakadu, ale Kokatu :o) Správně se to píše Cockatu Dneska jsem jen lítala děti – myčka. Jo a spálila jsem kuře (blbec, blbec, blbec) :o) Ten

Dneska poprvé pršelo a teď úplně úžasně voní vzduch. Nevím, k čemu bych to přirovnala. Takhle u nás nikdy nevoní. Šla jsem dneska sama koupit mlíko a samozřejmě jsem blbě zahnula a prodloužila si značně cestu, vedro jako kráva, myslela jsem, že chcípnu :o) Nikdy na svou první dezorientaci v čase a prostoru

Dneska jsem viděla netopýra velkýho jako kráva (malá kráva) (australští netopýři jsou úžasní. Velcí a jsou všude. Žel, jejich výkaly nenávratně poničí lak auta, a tak nejsou úplně oblíbení :o) ) a poprvé hlídala děti, protože Marek (rok a půl) se mne doteď bál. Nebo ne přímo bál, ale byla jsem

Dneska jsem poprvé viděla oceán. Awesome, awesome, awesome! Fakt. Na plážích palmy, písek, modrá voda, žraloci, medúzy a krokodýli :o) Ne, ty jsem neviděla, ale koupat se nesmí. (kouzlo Austrálie totiž spočívá v tom, že všude je všechno jedovatý. Nesmíte si sednout na zem, protože jsou tam jedovatí pavouci a škorpióni,

Konečně trochu času. Včera jsem přiletěla v devět ráno Oz času a hotovo. Nesměla jsem jít spát, abych se srovnala. Když letadlo přistávalo v Cairns, konečně mi došlo, že letim do Oz (fakt brzo, haha). Je to tu... krásný. Hodně zelený, akorát je tu zima. Asi 25 °C – všichni tu mrznou (dokonce

Vzhledem k totálnímu vyčerpání mi chybí zápis v děníčku. Nedivím se. Když jsem přiletěla, bylo to první letadlo, co ten den přistálo do Cairns (deset dopoledne) a tak byli úředníci čerství a natěšení. Také to bylo mé první shledání, po šestatřiceti hodinách, s krosnou plnou věcí, u kterých jsem se bála, že mi vyhodí a budou dělat probémy (třeba piškoty). Projít bez problému jsem nemohla, to bych

Aneb buran na letišti. Do poslední chvíle jsem si nepřipouštěla, že by se něco mohlo posrat, protože já jsem přece VELKÁ holka. Velká holka, která nikdy nikam neletěla (jednu cestu do Tuniska s cestovkou opravdu nepočítám). V krosně, v zavazadlovém prostoru, jsem měla minimum osobních věcí, protože má exšvagorvá si tenkrát naobjednala spoustu

V roce 2011 jsem dostala neodmítnutelnou nabídku od mého bratra - za letenku do Austrálie (kde tenkrát žil), ubytování a stravu jim budu hlídat jejich děti, protože manželka chce chodit na kurzy angličtiny a s dětma by to nezvládala. Bez nějakého velkého rozmýšlení jsem na to kývla, v práci dala na výběr: "buď neplacené volno  nebo dám výpověď"! (kupodivu jsem dostala to neplacené