Vzpomínky na Austrálii - den pět

Dneska poprvé pršelo a teď úplně úžasně voní vzduch. Nevím, k čemu bych to přirovnala. Takhle u nás nikdy nevoní. Šla jsem dneska sama koupit mlíko a samozřejmě jsem blbě zahnula a prodloužila si značně cestu, vedro jako kráva, myslela jsem, že chcípnu :o) Nikdy na svou první dezorientaci v čase a prostoru nezapomenu. Stejně, jako na tu druhou. Normálně mám orientační smysl výbornej, nejsem bloudící typ, ale vzhůru nohama je prostě všechno jinak. Hlídala jsem před den malýho, tak jsme se šli projít k jezeru, nad kterým jezdí do čtverce lanovka a lidí jezdí po vodě na prknech. Je to tam dobrý, protože Mladší si hraje na písku a já čumim po chlapech :o) To jezero byl ve skutečnosti uměle vytvořený rybník, asi sto metrů za naším barákem. Nekoupalo se v něm (teda, pokud jste z toho prkna nespadli), ale stalo se to častým místem našich návštěv s Mladším, protože koukat se na polonahá těla pěkných chlapů nikdy neomrzí :o) Teď šel brácha se švagrovou hrát tenis, haranti spí, tak se tu válim :o) Byli jsme se s bráchou podívat na klokany (v ohradě) – jsou vtipný, musí bejt hroznej opruz jen skákat a nechodit :o) Mladší jim říkal žáby, protože to, co skáče je žába, prostě :oD Za čtrnáct dní začínají bráškovi prázdniny a tím pádem i výlety.

Ono zmiňované jezero. To zelený za ním je deštný prales a ty sloupy jsou nejdelší lanovka na světě. A taky nejdražší, takže jsem na ní nejela :o)

A moji první klokani. Nedivocí a na maso