Vzpomínky na Austrálii - den nula, odlet

Aneb buran na letišti. Do poslední chvíle jsem si nepřipouštěla, že by se něco mohlo posrat, protože já jsem přece VELKÁ holka. Velká holka, která nikdy nikam neletěla (jednu cestu do Tuniska s cestovkou opravdu nepočítám). V krosně, v zavazadlovém prostoru, jsem měla minimum osobních věcí, protože má exšvagorvá si tenkrát naobjednala spoustu věcí z Čech, co prostě v Ozi nemají. Mimo jiné jsem vezla třeba i tapety a asi půl metrového plastového dinosaura pro děti :o) Vyzbrojená chytrými radami od různých přátel a znáných jsem se sama vydala na šestatřicetihodinovou cestu na druhý konec světa...

Jakmile jsem prošla pasovou kontrolou, tak jsem osaměla (táta tenkrát trval na tom, že mě odveze na letiště a zamávat mi přišla i kamarádka a exkamarád) a je to strašně moc znát. Ten pocit samoty a toho, že letíš do neznáma a musíš se spolehnout sama na sebe. Ale na druhou stranu se mi to líbí. Najednou jsem velká holka a musím uznat, že konečně nějaký dobrodružství. Před chvílí přijelo naše letadlo do Londýna. Tankují a nakládají bágly. Je krásný (letadla se mi vždycky líbila,  jsou roztomilá :o) ). Kolem hafa lidí a nikdo, kdo by mluvil česky. Nejradši bych kouřila jednu za druhou, ale nesmí se tu, krucinál, kouřit. Asi tomu pořád nemůžu uvěřit. Já fakt letím do Austrálie. Haha. Teď hlásili něco v AJ a já to vůbec nepobrala :op No to je konec. Naštěstí to pak zopakovali v ČJ, ale je to poslední čeština, co za následující dva dny uslyšim, tak si to musím užít. Muhaha. No, nicméně říkali, že během pěti minut nás budou pouštět do letadla (pomoc!), a že podle řad – kdybych tak věděla, kde sedim, CHA!... Tak 24D, překvapivě to píšou na letence. Ještě mám chvíli, tak ještě připíšu, že ten bágl mám kurevsky velkej. Váží 23,5 kg(on totiž dinosaurus, piškoty a tapety něco váží), což je vtipný, protože povolenejch je 23. Ale ještě mě s tím pustili (zase něco hlásí v AJ, asi ty řady). Tak já jdu, už  máme nastupovat. Zase připíšu nějaké postřehy. Doufám, že mi ten blok bude stačit, moje grafomanství jásá, hehe. PS: Tyhle aerolinky mají zlatý, smaragdový a safírový karty – haluz.

London 21:23 (22:23 SEČL)

Uf, tak jsem se dopravila na správnej terminál a do správný brány (dobře já!).

Jak se nejlíp rozmluvit anglicky, než vylít vodu na vedlejší sedadlo půl minuty po tom, co ji dostaneš? Ještěže tam nikdo neseděl. Za hodinu odlítá letadlo (aneb velkej dobytčák) směr Hong Kong. Bolí mě hlava jako kráva, je mi vedro a navíc mám hlad :o) Poznatek: v Čechách mají asi čtyři brány, za to tady čtyřicet devět a na terminál jsme přejížděli busem. A na gates se jde takovejma dlouhejma chodbama... Fakt obří. Ty dvě a půl hodiny na přestup jsou fakt mazec. Zabloudit, tak to asi nestihnu. Viděla jsem Londýn z okýnka (i když jsem u něj neseděla) a bylo to super. Miluju Anglii (kde ty loňské sněhy jsou) a teď jsem viděla Temži, London Eye, Big Bena, St. Paul Cathedral... Alespoň z výšky, když už nic jinýho, no :o) Kua, tady furt něco houká, doufám, že nebouchne letiště. Ha! Teď bylo hlášení a já rozuměla! Sláva! Ta britská angličtina je sice kunďácká, ale rozumět se tomu nedá :oD  Hm, teď otevřeli nějakou bránu, ale ta moje to asi nebude. Jdu to zjistit.

O JEDNO VYKOPNUTÍ POZDĚJI

No, tak nic :o) Lepší třída. Já se asi zblázním.

Letadlo 1:17 (hodina) do přistání

Tak jsem se tam nakonec nacpala, protože letuška někam odešla a samozřejmě jsem byla na blbý straně letadla. No, alespoň jsem se prošla. Ale je to tu dobrý. Krmí mě tu, pouští tu filmy (resp. si můžeš vybrat) a asi si pustim nějakou hru. Akorát ten spánek stál za houby, já už nevěděla, jak si lehnout. A teď už jen najít let z Hong Kongu do Cairns a bude pohoda. Nemám napsanej na letence terminál, ale snad se doptám. Ty voe, jsem si pustila Alenku v říši divů a jsou u toho titulky pro neslyšící, asi, když hraje hudba, ukazují se tam notičky :o) Asi nechápou, proč by si někdo k anglickýmu filmu pouštěl anglický titulky. Debil, no :oD... Hej, ty jo, klesáme v mracích a úplně mi to připomnělo, jak jsem jako děcko věřila, že tam někdo žije – tomu se říká ztráta iluzí...

Haha, kdo těsně před příletem zjistil, že se dá sedadlo posunout do pohodlnější polohy? Ale Kong Kong úžasnej! Hory, oceán, slintám přes okýnko letadla. Jinak podle tady monitoru je u nás deset ráno a tady pět večer. Muhehe

Letadlo do Cairns 23-40 (místní čas)

Hotovo. Totálně. Těch šest hodin v Hong Kongu bylo masakrálních. Bych nevěřila, jak nic nedělání dokáže vyčerpat. Nejradši bych šla vykydat stáje. Nebo spát. Rozhodila mě letuška, který stála v chodbičce, moc mile se usmívala a ptala se, jak se dnes večer mám. Mě tak odzbrojila, že jsem jí řekla, že dobře, a že půjdu radši druhou stranou. Chudák :oD Hrozně moc se těšim na sprchu. Jsem upocená, upatlaná a plus ještě smrdim kouřem, protože se v Hong Kongu smělo kouřit jen v takových budkách a nic jinýho než kouřit se tam nedalo. Mají tu ta samá sedadla, co v předešlém letu, tak to alespoň už budu umět ovládat, cha :o) 3462 mil do Oz => tady to píšou. Nechtěla bych to jít pěšky, ty voe :o)  Jé, obchází tu s papíry, něco chtějí, to zas bude trapas – jak když mi ráno dávali na výběr snídani a já ty jídla vůbec nepobrala. Tak jsem řekla – "to první". Ještěže nejsem vybíravá :o) (byly to nějaké mořské potvory s jakýmsi druhem rýže, mohla jsem se užrat a dodnes nemám nejmenší tušení, co to bylo)

Nějak jsem zapomněla do děníčku napsat, že Hong Kong byl totální trapas, u kterýho jsem si, naštěstí, asistovala jen sama. Vykopli nás z letadla do jakési haly. Chvíli jsem korzovala okolo, aniž bych věděla, kam mám vlastně jít. Byla jsem unavená a hladová. Nicméně se mi nepodařilo najít nikde vchod k letadlům. Osm hodin na přestup mě nechávalo v klidu, ale hlad byl stále větší a větší. Sice občas přišli nějací lidé k takovým dveřím, které hlídala vcelku pohledná a milá asiatka, ale myslela jsem si, že už je to vstup do letadla (ano, debil, já vím). O to víc mě provokovalo, že přímo nade mnou svítilo žluté mko McDonalds a já nevěděla kudy k němu. Mlsně jsem obcházela jedinou restauraci, nicméně jen s eury a meníčkem v písmu rozsypaného čaje jsem se neodvážila vlézt tam. A tak jsem korzovala, chvíli koukala na hory, famózně se tyčící všude okolo (bezpečně za sklem, samozřejmě) a asi po dvou hodinách jsem se odhodlala vlézt k oněm kouzelným dveřím. A bylo to tam! Vstup ke gateům a k jídlu! Hurá! Ty gatey se táhly donekončna. Protože letiště v Hong Kongu je prostě OBŘÍ. Dokonce tam jezdí metro, ale to jsem nepotkala (škoda). Pamětliva "dobré rady", ať na letišti v žádnym případě neusnu, protože mi uletí letadlo jsem seděla dalších šest hodin na sedačce (jasně, že jsem si mohla nařídit budík, ale to mi nikdo neporadil) a snažila se neusnout. Což se mi podařilo, ale v letadle jsem to zařízla ještě než se odlepilo od země a zaspala večeři, z čehož mám traumíčko dodnes :o)))) Dneska bych byla chytřejší, dneska bych si zařídila víza do Hong Kongu, na těch osm hodin. Mohla jsem to famózní město vidět zblízka a díky své neznalosti jsem to prošvihla.

Letadlo – nevim, kolikátýho je, natož kolik hodin

Za pár minut přistáváme a já začínám být nervózní – teprve teď mi došlo, že letim do Oz (třikrát hurá). Vyplnila jsem nějakou kartičku, co tam budu dělat, jak to budu dělat a co si k tomu vezu :o) Jsem trochu z tý kontroly nervózní, prý jsou hodně ostrý (nesmíte se sebou vozit jídlo, zvířata, dřevo. Prostě cokoliv, co by se tam mohlo jakýmkoliv způsobem vysemenit/rozmnožit). Ale snad to nějak přežiju a doufám, že jedinou tragédií tohohle letu bude zaspání večeře :o) Ty jo, to letadlo sebou hází – to je jak na horský dráze. Hm, právě mi vypli music, tak asi za chvíli už budu Ebeca v zemi Oz :o)

Ty voe, palmy!!!

A protože jsem se bála na letištích fotit, aby mě nezavřeli, mám ze dne nula přesně TŘI fotky :oD A to jen na popud kamarádky Zuzu, protože se mi podařilo na chvílil dostat se na facebook a byla jsem vyzvána k focení židlí :oD Všechny jsou samozřejmě pořízené v té nešťastné hale v Hong Kongu, odkud jsem nevěděla kudy ven.

Výhled z letiště

Židle na přání :oD

Výše zmíněná jediná restaurace, kam jsem se bála vlézt (taky jsem ji fotila z dálky a tajně - aby mě nezavřeli :oD ) Nahoře je vidět patro, kde jsoou gates a jaký kousek jsem to měla od toho blbýho McDonalda :oD Ale pak mi na eura vrátili jejich peníze - rozkošné, vlnkaté penízky. Jeden mám dodnes - pro štěstí.