Vzpomínky na Austrálii - den jedenáct

Dneska naprosto úžasnej výlet do Port Douglas, což je město asi šedesát km od nás (cokoliv pod sto kilometrů je v Ozi za rohem). Prý se tam poprvé vylodil kapitán James Cook (ten asi čuměl, muhaha). Nikdy jsem nemyslela, že tenhle pocit zažiju, ale fakt jsem se cítila, jako kdybych se vrátila domů. Ani nevím, proč mi to tam tak učarovalo, protože to město zas tak výjimečně nevypadalo, ale bylo tam něco... já nevím. Tam bych se odstěhovala hned, hehe. Zvláštní, že brácha si to tam hned taky zamiloval (geny :o) ). Taky první koupání v oceánu, a už byly i sundaný sítě, který jsou tam kvůli jelly fish (nějaký medúzy). O jednu havěť míň. Ale žralok nebo krokodýl může připlavat kdykoliv. Brácha předevčírem zabil hada – druhej nejjedovatější v Austrálii.

            A cestou zpátky jsme zastavili na vyhlídce na útesu. Myslím, že jsem nic úžasnějšího nikdy neviděla. Kilometry a kilometry volného oceánu –  nejraději bych se odtamtud už nehla. A večer, když už šli všichni chrápat, šla jsem si dát poslední cigáro – a čuměla jsem a chvíli přemýšlela, co jsem hulila :o) Měsíc (zrovna ubývá)  byl strašně nízko a břichem dolů. Je to divnej pocit, když něco, co jde pětadvacet let furt stejně, je najednou vzhůru nohama. Tak jsem vylezla ven, abych si ho prohlídla pořádně a to bylo vůbec něco. Nevím, jestli je to optickej klam, ale tady jsou strašně nízko hvězdy (kouzlo malého obydlení a nulového znečištění ovzduší. Pohedy na hvězdnou oblohu byly každý večer dechberoucí). Šla jsem až dozadu za barák, kde končí silnice a za ní už je jen potok, něco jako louka, a pak už se zvedá kopec =>deštnej prales. Bylo asi jedenáct večer, z lesa řvala divoká zvířata, měsíc vzhůru nohama, nade mnou Hvězdy, tak moc zářící, a tak moc nízko, že jen natáhnout ruku. Byly po celém obzoru, i přímo přede mnou, než je zakryly obrysy hor a mléčná dráha...

Cestou do Port Douglas jsme se zastavili pro kokosy v kokosovém háji. Sice super, ale na kokosech je ta nevýhoda, že když z palmy spadne, bácne vás rovnou do hlavy a můžete si kopat hrobeček. Takže procházet se tam bylo ... lehce adrenalinové :o)

Každý, kdo jede na výlet do Port Douglas má tuhle kýčovitou fotku. Je to nad městem, je to pěkný a fakt to tam takhle vypadá :o)

A "můj" nekonečný obzor. Dodnes mě mrzí, že fotka nezachytí ten neskutečný pohled, který se mi tenkrát rozprostřel před očima ...