Crystal cascades. Kdo si zapomněl kartu do foťáku v počítači? Debil největší já. A tady mě to mrzelo hodně, byť se jednalo "jen" o procházku. Protože koryto řeky a okolo deštnej prales, který u mě naprosto vede, co se Ozi krajiny týče, byli kouzelný a myslím, že jsem si poslintala tričko :o) Večer grilovačka s Jutou (švagrové učitelka), takže i
Dnes grilování u jezera Eacham – cesta přes sto kilometrů. Cestování fajn, vidíš kus Austrálie, navíc se to tu mění pomalu po deseti kilometrech (krajina), ale sedět vzadu s dětma je za trest, myslim, že odsud pojedu a budu mít šediny :o) Jeli jsme krajinou, která se hodně podobala český, takže jsem výjimečně nechala pusu zavřenou a užívala si osobní hodnocení
Ach jo, už červen. Na můj vkus to moc letí. Půjčily jsme si se švagrovou kola od její ségry a vyjely do terénu. Jedno kolo má dětskou sedačku, tak jel i Mladší, čímž se kolo stalo značně nestabilním, takže jsem nakonec coby tlustší, ale zdatnější člen rodiny vezla malýho já. Přesně tohle mi chybělo! Pořádnej pohyb. Blbejch deset kiláků (asi), a jak to člověku
Dneska Josephine falls. Jestli to bude výlet od výletu úžasnější, tak nevim, jak budu vypadat v sprnu :o) Sto km přesun směrem do nikam. Konečně to začalo vypadat jako Austrálie, kde nic, tu nic, jen ohrady s krávama
Ráno jsme se vydali na nějakou family breakfast ke Staršímu do školy, ale blbě natiskli letáčky, takže snídaně byla včera a my měli houby :o) Dneska jsme vyjeli nahoru, na Kurandu, což je vesnice nahoře v deštnym pralese (a žije tam mimo škorpiónů taky spousta hipíků :o) ) a odtamtud pak do pralesa na Barron
Právě jsem absolvovala svoji první jízdu autem coby řidič a myslím, že jsem zestárla o padesát let :o) Ty voe, proč ty kreténi jezdí vlevo, proč musí mít brácha automat, a proč si, kruci, nemohl koupit o půlku menší auto?! Jako má to obráceně i páčky, takže vždycky,když jsem chtěla zmáčknout blinkr, zapla jsem stěrače :o) Samozřejmě, že jsem jela v protisměru,
Dneska naprosto úžasnej výlet do Port Douglas, což je město asi šedesát km od nás (cokoliv pod sto kilometrů je v Ozi za rohem). Prý se tam poprvé vylodil kapitán James Cook (ten asi čuměl, muhaha). Nikdy jsem nemyslela, že tenhle pocit zažiju, ale fakt jsem se cítila, jako kdybych se vrátila