Vzpomínky na Austrálii - den čtrnáct

Právě jsem absolvovala svoji první jízdu autem coby řidič a myslím, že jsem zestárla o padesát let :o) Ty voe, proč ty kreténi jezdí vlevo, proč musí mít brácha automat, a proč si, kruci, nemohl koupit o půlku menší auto?! Jako má to obráceně i páčky, takže vždycky,když jsem chtěla zmáčknout blinkr, zapla jsem stěrače :o) Samozřejmě, že jsem jela v protisměru, couvání bylo peklo a nakonec mi brácha řekl, že jestli to rozbiju, že to nevadí, ale že budu chodit pěšky :o) (původně jsem měla vozit Staršího do školy autem, ale nakonec to vzdali). Dneska se mi zdálo, že se berem podruhý s exem – nightmare in Australia (říkal brácha :o) ). A mají tu prdel z mýho slovníku. Švagrová nezná slovo lohnit (jakože pít) a oba neznají slovo "epesní". A včera švagrová na mě, jestli Mladší lohnil a za dvě vteřiny vylezl brácha z garáže, že má epesní gril :o) (já je milovala)

Včera do mě brácha hučel, že bych se měla sem, do Oz, přestěhovat na trvalo. Ale já furt nevim, no. Když jsem byla ještě v ČR, věděla jsem, že chci vypadnout. A teď už zase nevím, co chci :o) Ale už jsem se, myslím, konečně aklimatizovala a teď jsem konečně ráda, že jsem pryč a nemusím nic řešit. Jo, kde ty loňské sněhy jsou

Dneska přidám jednu rosničku se značným ňuňufaktorem, která nějakou dobu bydlela na kuchyňském okně (a dělala společnost všudypřítomným gekonům)