Jsem kráva. Jinak se to napsat nedá.

Po pár letech jsem se odhodlala jít na koncert Tomáše Kluse. Možná i trochu díky tomu, že je tady kulturní vyžití nula.

Tomáše jsem milovala. Doslova. Milovala jsem ho ještě dřív, než ho kdo vůbec znal (dneska už si nedokážu představit, že by někdo nechápavě zvedal obočí, když řeknu, že poslouchám Kluse), dost mu pomohlo i to, že je blonďatej a byl značně depresivní. Strašně se mi kdysi

A proto to tady vypadalo tak, jak to vypadalo (blbě). Ale už to snad bude dobrý a zase se budpu přidávat články :o)

Jen pro vysvětlení... Víte jak :o) 

Svého vysněného koníka jsem si dala ke známým. Věděla jsem, že to tam není úplně super, ale říkala jsem si, že jsou to známí mého, kteří by třeba byli naštvaní, že jsem si kobylu nedala k nim, že to mám kousek od domova a nakonec, po dlouhém váhání, jestli opravdu tam jsem si řekla, že ano. Od začátku jsem je varovala, že tam opravdu

To jsem šla takhle na noční a protože jsem debil nešikovnej, vyklouzl mi mobil z ruky a jeho dotykový display se potkal s chodníkem. Čelně. Rozběhlo se po něm spousty hvězdiček, kterým jsem zrpvu nevěnovala pozornost, protože mobil mi padá dnes a denně a proto je vybaven ochranou fólií. Zepředu i zezadu. Jenže chyba lávky - moje milovaná Sony Xperia Z3 compact za nemalý peníz umřela. Neb ani ochranná

Mojí dlouholetou zásadou vždycky bylo, že není radno se moc paktovat s kolegy z práce. Jednak jsou cizí a druhak, když si někoho pustíte moc do života, bude vám ubližovat, protože bude vědět jak na to. Možná trochu schizofrenní, ale vždycky mi to fungovalo.