Všichni chodí na Colorsy, na Benátskou,  na Hrady, my jsme byli na Děda Mládek Ilegal Band.

A bylo to naprosto boží. Únava, který mi celý den mlátila do všech končetin se rozplynula. A já skákala a zpívala jak pominutá. Nutno podotknout, že s mým se skvěle paří, rozhodně nezůstaval pozadu, dělal větší  ještě větší kraviny než já :o) A protože jsme stáli u pódia, a protože to bylo

Úplně jsem přestala psát, i když mě to vnitřně štve. Přitom si kolikrát, když se něco děje (a mám pocit, že se vlastně něco děje pořád), v duchu sestavuji článek na blog. Jenže nakonec nenapíšu nikdy nic. Přemýšlela jsem, čím to asi je. Samozřejmě, jistou míru hraje časová tíseň. Času, kdy si opravdu sednu k počítači mám málo. Mám totiž poměrně pestrý osobní život a jsem za to ráda. To je jen ale

Páni, jaký by tady bylo asi jezdit na koni... Říkala jsem si vždycky, když jsem vedle Něj capala před deseti, osmi, šesti (a vlastně i letos) lety capala mezi skalami. Jakpak by mě kdy napadlo, že se k Němu budu stěhovat, a že i na tom koni se tam projedu. A tak jsem dneska usadila své pozadí na exdostihačku (a říkala si, jestli dneska umřu) a bylo to naprosto famózní. Plnit si sny, obzvláště sny,

Jsem holka z polabské nížiny. A i když se o ní leckdo zmiňuje jako o "zasraný placce", já mám svou nížinu ráda. Asi, když někde vyrůstáte (a trávíte většinu života venku) dokážete ocenit půvab místa tam, kde ho leckdo nevidí. A co si budeme povídat - absence většího převýšení mi opravdu nikdy nevadila :oD

 No

Určítě o nich píší všichni, tak si taky musím přidat :o)

Vánoce všeobecně moc nemusím. Nejdříve proto, že si mě rodiče přehazovali jak horký brambor (nikdo mě na Štědrý den nechtěl doma), pak už, když jsem žila sama, tak ani nevím proč. Ale letos jsem na to přišla. Řídím se podle hesla: Vánoce jsou takové, jaké si je kdo udělá. Pokud se chcete honit s úklidem, pečením, nakupováním

Já vím, že jsem naivní, ale já tomu pořád ještě věřím :o)

Dost často si vzpomenu na výrok při jedné přednášce Dana Přibáně (mimochodem, kdo nebyl, vřele doporučuju), že se jim při cestě se žlutými trabanty nikdy nestalo, že by jim někdo odmítl pomoc, když byli v nouzi. Až už to bylo v Čechách (tady se to trochu musí zajídat těm, kteří rádi šíří do světa,