Já jsem si o sobě vždycky myslela, že ne. Protože mám většinou velmi skeptický postoj ke všemu, co se tváří nadpřirozeně.
Jenže pak jsme šli v noci po lese, kde padala hvězda. A já jsem si přála. Je přece důležité mít nachystané přání a, samozřejmě, nesmí se nikomu říct, protože by se pak nesplnilo.

A mně došlo, jak vlastně moc pověrčivá jsem. Každé ráno musím vstát pravou nohou,

"Fotosešit za recenzi."

To na mě poslední dobou blikalo na Instagramu. No neber to, říkala jsem si. A tak jsem to vzala :o)

Společnost www.saal-digital.cz/ mi po "schválení" mého blogu poslala dárkový kód a já se mohla pustit do výroby fotosešitu, protože se roční výročí s Janem kvapem přiblížilo a nechat

 Všeobecně jsem spokojená s klimatem, ve kterém žiju. Střídání čtyřech ročních období je prostě prima, žádné se moc dlouho neokouká. Až na léto. Nesnáším léto s jeho parny, suchy, mýma mastnýma vlasama, nedýchatelným vzduchem a vyčerpáním z nevyspání.

Oproti tomu je pro mě podzim jako odměna za ty odporný, úmorný letní měsíce. Miluju ho. Zbožňuju barevné listí, mlhavá rána a ten voňavý

Crystal cascades. Kdo si zapomněl kartu do foťáku v počítači? Debil největší já. A tady mě to mrzelo hodně, byť se jednalo "jen" o procházku. Protože koryto řeky a okolo deštnej prales, který u mě naprosto vede, co se Ozi krajiny týče, byli kouzelný a myslím, že jsem si poslintala tričko :o) Večer grilovačka s Jutou (švagrové učitelka), takže i

I přes svůj pokročilý věk jsem nikdy nebyla v letním kině. Dost to bude i tím, že nejsem nějak zvlášť filmový nadšenec, na filmy koukám spíš sporadicky a věty: "tys to ještě neviděla?! To musíš vidět!!!" vyloženě nenávidím. Jak je známo, každý člověk musí pouze umřít, zbytek je svobodná volba každého z nás :o)

Nicméně s mým se můj život hodně změnil a tak jsem i já, letního kina

zpravy.idnes.cz/zemrel-kreslir-vedec-pavel-kantorek-dby-/domaci.aspx

Bohužel, nejsme nesmrtelní. Byl to už starý pán, ale rozhodně je dobré si na něj zavzpomínat alespoň prostřednictvím jeho skvělých kreslených

Nejdřív si myslíte, že máte několik opravdu dobrých přátel. Není jich sice moc, ale opravdu věříte, že se o ně můžete kdykoliv opřít. Jedná se o přátelství dlouhodobá, přes deset let trvající.

Měla jsem kamaráda, s kterým jsme toho opravdu hodně zažili. Spousty propitých nocí, spousty konverzací, kdy jsme se svěřovali jeden druhému s čímkoliv, co nás zrovna trápilo, co jsme měli v hlavě.