Jste pověrčiví?

Já jsem si o sobě vždycky myslela, že ne. Protože mám většinou velmi skeptický postoj ke všemu, co se tváří nadpřirozeně.
Jenže pak jsme šli v noci po lese, kde padala hvězda. A já jsem si přála. Je přece důležité mít nachystané přání a, samozřejmě, nesmí se nikomu říct, protože by se pak nesplnilo.

A mně došlo, jak vlastně moc pověrčivá jsem. Každé ráno musím vstát pravou nohou, zvládám to dokonce, i když spím ve spacáku na zemi. Musím vycházet pravou nohou z místnosti a pravou vcházet zase do místnosti a zase ven. Když mi přes cestu přeběhne černá kočka, přeci jen mě napadne, jestli to neznamená smůlu, než mi dojde, že mám kočky ráda, a že je to nesmysl. Trvá to pár vteřin, ale stejně. Střepy, samozřejmě, znamenají štěstí, a když můj zabíjí pavouky, tak jsem hysterická, protože pavouci nosí štěstí, a když je někdo zabije, znamená to smůlu.

A taky, když si kupujeme losy a nic nevyhrajeme, mám potutelnou, tajnou radost, protože neštěstí ve hře je štěstí v lásce, tudíž se budeme mít ještě dlouho rádi.

Závěrem? Zjistila jsem, že jsem pověrčivý magor  :oD

A jak to máte vy?