To nezpívám já

ale květy které jsem spatřil
to se nesměju já
ale víno které jsem vypil
to nepláču já
ale láska kterou jsem ztratil

Vzpomínky na Austrálii - den dvacetdva

2. březen 2017 | 10.01 | rubrika: Vzpomínky na Ozi

Dnes grilování u jezera Eacham – cesta přes sto kilometrů. Cestování fajn, vidíš kus Austrálie, navíc se to tu mění pomalu po deseti kilometrech (krajina), ale sedět vzadu s dětma je za trest, myslim, že odsud pojedu a budu mít šediny :o) Jeli jsme krajinou, která se hodně podobala český, takže jsem výjimečně nechala pusu zavřenou a užívala si osobní hodnocení

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 20x

Vyjíždka

28. leden 2017 | 17.17 | rubrika: Děníček
Páni, jaký by tady bylo asi jezdit na koni... Říkala jsem si vždycky, když jsem vedle Něj capala před deseti, osmi, šesti (a vlastně i letos) lety capala mezi skalami. Jakpak by mě kdy napadlo, že se k Němu budu stěhovat, a že i na tom koni se tam projedu. A tak jsem dneska usadila své pozadí na exdostihačku (a říkala si, jestli dneska umřu)a bylo to naprosto famózní. Plnit si sny, obzvláště sny,
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 19x

Na sever

8. leden 2017 | 16.40 | rubrika: Děníček

Jsem holka z polabské nížiny. A i když se o ní leckdo zmiňuje jako o "zasraný placce", já mám svou nížinu ráda. Asi, když někde vyrůstáte (a trávíte většinu života venku) dokážete ocenit půvab místa tam, kde ho leckdo nevidí. A co si budeme povídat - absence většího převýšení mi opravdu nikdy nevadila :oD

 No

...

23. prosinec 2016 | 20.10 | rubrika: Výžblepty grafomana

"Jé, ty hraješ hru na počítači? Holka, která hraje hry je divná..."

Volala na mě banda lidí dřepících před televizí. A pak, kdo je divnej...

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 0x

O Vánocích

17. prosinec 2016 | 13.58 | rubrika: Děníček

Určítě o nich píší všichni, tak si taky musím přidat :o)

Vánoce všeobecně moc nemusím. Nejdříve proto, že si mě rodiče přehazovali jak horký brambor (nikdo mě na Štědrý den nechtěl doma), pak už, když jsem žila sama, tak ani nevím proč. Ale letos jsem na to přišla. Řídím se podle hesla: Vánoce jsou takové, jaké si je kdo udělá. Pokud se chcete honit s úklidem, pečením, nakupováním

A hodní lidé stejně existují

18. říjen 2016 | 14.12 | rubrika: Děníček

Já vím, že jsem naivní, ale já tomu pořád ještě věřím :o)

Dost často si vzpomenu na výrok při jedné přednášce Dana Přibáně (mimochodem, kdo nebyl, vřele doporučuju), že se jim při cestě se žlutými trabanty nikdy nestalo, že by jim někdo odmítl pomoc, když byli v nouzi. Až už to bylo v Čechách (tady se to trochu musí zajídat těm, kteří rádi šíří do světa,

Vzpomínky na Austrálii - den dvacet jedna

18. září 2016 | 15.40 | rubrika: Vzpomínky na Ozi

Ach jo, už červen. Na můj vkus to moc letí. Půjčily jsme si se švagrovou kola od její ségry a vyjely do terénu. Jedno kolo má dětskou sedačku, tak jel i Mladší, čímž se kolo stalo značně nestabilním, takže jsem nakonec coby tlustší, ale zdatnější člen rodiny vezla malýho já. Přesně tohle mi chybělo! Pořádnej pohyb. Blbejch deset kiláků (asi), a jak to člověku

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 17x

Síla hlasu

18. srpen 2016 | 20.19 | rubrika: Výžblepty grafomana

Dřív se mi to nestávalo, zato poslední dobou se to začíná nějak kumulovat...

Totiž... Já si vždycky myslela, že mluvím jako debil. Mám takovej hodně hlubokej, prostě divnej hlas. Vždycky mě sral a nikdy ho nikdo nekomentoval, tak jsem si říkala, že asi vědí proč. Až poslední rok, kdykoliv někde před někým otevřu tlamu, tak se zarazí a začne pět ódy na můj hlas a vždycky to

Nepíšu

10. červenec 2016 | 12.38 | rubrika: Děníček

Jsem marná, ale já prostě nestíhám. Dneska jsem absolvovala přes měsíc volna. Když nepočítám čtyři služby, který se ani nedají počítat, vzhledem k tomu, že jsem byla "půjčená"...Takže času hafo moc a já prostě nestíhám. A to jsem se neválela u moře (když nepočítám famózní výlet na Orkneye, kde mělo moře dvanáct stupňů), zato jsem opálená tak, že na mě každý valí oči a ptá se, kde jsem

Vzpomínky na Austrálii - den sedmnáct

7. květen 2016 | 12.50 | rubrika: Vzpomínky na Ozi

Dneska Josephine falls. Jestli to bude výlet od výletu úžasnější, tak nevim, jak budu vypadat v sprnu :o) Sto km přesun směrem do nikam. Konečně to začalo vypadat jako Austrálie, kde nic, tu nic, jen ohrady s krávama

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 14x