Koucoura Boba jsem začala číct, protože jako správnej kočkofil nemůžu nepřečíst něco, co má kocoura v šále na obálce :oD

Musím říct, že styl psaní je značně kostrbatý a nečte se to úplně plynule, ale o to nejde. Jde o obsah. A obsah to má silný. Jak se jeden kluk, co se dostal na dno, z toho dna zase vyhrabal. A díky kocourovi, který se jednoho dne objevil u něj přede dveřmi. Na dno se

Genialita čtečky tkví v tom, že se spousta knížek dá stáhnout na internetu, nemusíte se táhnout do knihovny a následně tahat všude sebou těžké bichle (obzvláště, pokud čtete víc knížek najednou, což je u mně klasika).  Takže teď mou pozornost upoutala knížka "Hvězdy nám nepřály" od Johna Greena.

Knížka je nenáročná, přečetla jsem ji, asi odhadem, za čtyřiadvacet hodin, takže

Tak jo, konečně se spolu vyspali. Při pohledu na spodní část čtečky se zobrazilo 28% ... Chápete to? Jsem teprve na začátku, a už se neskutečně nudím. Nehledě na iritující pasáže o stopadesáti orgasmech a vnitřní bohyni a bla, bla, bla. Takže končim, tohle se číst nedá. Fakt ne. Ani jako oddechovka po náročném dni. Tohle není ani oddechovka, jako spíš kupa laciných (a nekvalitně napsaných) žvástů. Takže končím a mažu to - jednou provždy

Bohové, to je TAKOVÁ krávovina! Ani jako záchodová četba to není moc úspěšné. Jsem na osmnácti procentech (Kindle nepočítá stránky) a pořád jí ani neobtáhl, ani nezmlátil. Táhne se to jako dlouhej sopel a to, že je vyplesklá z toho, že letí helikoptérou ... Jako i my, vidláci, bychom se tvářili nad věcí ... Začínám se obávat, že tahle knížka zapadne mezi Medvídka Pú a Babičku, aneb knížky, které jsem nezvládla přečíst...

Když jsou teď toho všude plné reklamy... Na filmy nekoukám všeobecně, ale knížku mám staženou ve čtečce už asi rok (se spoustou dalších blbostí od holek z práce) a když jsem seděla v tom letadle z Edinburghu (chápete, že se to čte [Edinbra]?! ), všechno perspektivní jsem měla dočtené, tak proč ne, když na to všude visí plakáty...

Základní předpoklady proto, aby člověk mohl přečíst Padesát