Začala jsem číst padesát odstínů šedi!

Když jsou teď toho všude plné reklamy... Na filmy nekoukám všeobecně, ale knížku mám staženou ve čtečce už asi rok (se spoustou dalších blbostí od holek z práce) a když jsem seděla v tom letadle z Edinburghu (chápete, že se to čte [Edinbra]?! ), všechno perspektivní jsem měla dočtené, tak proč ne, když na to všude visí plakáty...

Základní předpoklady proto, aby člověk mohl přečíst Padesát odstínu šedi (od Ebecy :oD )

- musíte být ženského pohlaví nebo bisexuální/homosexuální chlap (ještě přichází v úvahu zapřísáhlý romantik, ale to snad reálně neexistuje ... alespoň doufám ... nebo alespoň doufám, že takového nepotkám ... ) => a je správně :o)

- nesmíte od toho moc očekávat => od té doby, co jsem očekávala fakt něco velkýho od Babibčky (no, kdo by nečekal, když je to všude - v čítánkách, v literatuře, v televizi), a zjistila, že větší kravinu jsem ještě nečetla a nedostala se přes prvních deset stránek, neočekávám od knížek vůbec nic. Obzvláště od těch, které si o očekávání říkají.

A protože se mám učit na zkoušku do školy a úspěšně prokrastinuju, budu si tady pěkně sepisovat poznámky, jakéže to vlastně je :oD