zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě ... 

Letos hodlám objíždět bitvy. A jakože co to půjde. A ty, kde se schází alespoň část staré party. Začalo mi to chybět. Tolik vzpomínek ... Tak moc ... A nejlepší skupina byla stejně Koulař a Kouříš a taky Piškot a Karel, přičemž Karel byl pes a Piškot ...

Čtení knih,vůni květin, červená, sladká jablka, dýchání slunečních paprsků nezkažených zemským smogem. Na rozkousaném retu ulpěla malá kapička krve. Každým nádechem umíráme...

Je to zpátky, je to zpátky, je to zpátky.

A nějak nechápu co se stalo, a proč. Ale jebe pes na to ...

Aneb jak spolehlivě rozhodit sama sebe.

Raději by mě měl někdo zastřelit. Asi by to bylo bezpečnější...

* Dotazy nezodpovídám a nebudu se k tomu vyjadřovat. Nikomu ... Nikdy ... TAK *

Číhali lovci na pardála 

u horské řeky Narynu.

Neřval - jen tlama se mu smála, 

když na ně cenil sklovinu.

Znaleckým chřípím větřil ránu.

Leč prvním poslem těžkých dob byl zápach-

Hned na začátku bych upozornila, že hudbě vůbec, ale vůbec nerozumím (té, co zrovna frčí obzvlášť), dodnes nechápu, podle čeho se určuje dobrý hudební vkus, protože třeba ti, co hrají dechovku umí (na rozdíl od moderních "umělců") noty, umí ovládat minimálně jeden hudební nástroj, hrají k tanci, umí hrát i za chůze (třeba na Májích), jsou hezky sladění a stejně je dechovka z 90% obyvatelstva