mě to nějak víc zasáhlo. Ten pocit, že to s nějvětší pravděpodobností nebudu mít. A v tu chvíli mi to bylo neskutečně líto. | když jsem vždycky tvrdila, že je mi to jedno, dneska mě to nějak dohnalo. A bylo mi smutno. A smutek je nejlepší utopit ve sklenici vína ...

Úplně jsem zapomněla, že jsem před x lety vyhrála soutěž o báseň. A že jsem ji četla na prknech divadla. V Hybernii. A jak to v tu dobu bylo velký ...

O koncertě Jarka Nohavici jsem se dozvěděla náhodou - zaslechla jsem to v práci v rádiu. Protože sem s ním vyrůstala, zpívala ho na bitvách, hrála na piáno, na kytaru, srdce mi zaplesalo, aby následně zase uhaslo - všech dvanáct pražských koncertů beznadějně vyprodáno. Ale naděje umírá poslední, takže jsem si dala na ticketportálu hlídacího psa a do čtyřiadvaceti hodin někdo prošvihnul rezervaci,

To jsem se rozhodla, že v rámci rozřezaný a sešitý dlaně vyrazím na nákupy, když už nemůžu ke koním. A sice na nákupy vánoční. Debilnější nápad bych mít fakt nemohla.

- rozhodla jsem pro Zličín, protože ho mám kousek

- dementní navigace mě navedla na dálnici (samozřejmě, že známku nemám), a když jsem projela kolem policajtů, pokoušel se o mne infarkt

- když jsem sjela z

Tak si říkám (s blížícím se nejdebilnějším a nejdražším svátkem v roce), kdy jsem naposledy dostala od někoho knihu. Nemám na mysli poukázku do knihkupectví, ani koupi knihy po mé instruktáži, ale kdy si dal naposledy někdo tu práci, že zašel do knihkupectví, prohlédl regály, zamyslel se, a koupil mi knížku, která, dle svého soudu, by se mi mohla líbit. Dřív jsem dostávala spousty knížek. Miluju