Knihy

Tak si říkám (s blížícím se nejdebilnějším a nejdražším svátkem v roce), kdy jsem naposledy dostala od někoho knihu. Nemám na mysli poukázku do knihkupectví, ani koupi knihy po mé instruktáži, ale kdy si dal naposledy někdo tu práci, že zašel do knihkupectví, prohlédl regály, zamyslel se, a koupil mi knížku, která, dle svého soudu, by se mi mohla líbit. Dřív jsem dostávala spousty knížek. Miluju knížky a všichni to věděli. Darované knihy jsem četla podle sympatičnosti obalu, a když jsem už neměla co otevřít, došlo nakonec i na ty nesympatické. A ty byly vždycky nejlepší. Dodnes mám v paměti knížku "Anton střelec ostrostřelec". Divný obrázek na obálce, divný název. Jsou to ruské pohádky, a když jsem je nakonec s nelibostí otevřela, zjistila jsem, že je to naprosto a nejvíc boží. Rusové se totiž s ničím nepářou a pohádky byly správně naturální... Nikdo mi už dneska nekupuje knihy. Trocha nostalgie při večeru ...