Úplně promrd*nej den
To jsem se rozhodla, že v rámci rozřezaný a sešitý dlaně vyrazím na nákupy, když už nemůžu ke koním. A sice na nákupy vánoční. Debilnější nápad bych mít fakt nemohla.
- rozhodla jsem pro Zličín, protože ho mám kousek
- dementní navigace mě navedla na dálnici (samozřejmě, že známku nemám), a když jsem projela kolem policajtů, pokoušel se o mne infarkt
- když jsem sjela z dálnice, rozhodla jsem se natankovat u Globusu, protože Malina řvala hlady a měli tam levnou naftu
- z Globusu jsem netrefila do dementního Zličína a to to bylo, prosím, jen přes křižovatku
- zase jsem se dostala na dálnici
- po opětovném zapnutí navigace jsem se přes prdele, co si z nějakého důvodu říkají Praha, dostala konečně do toho nákupáku
- následovala půlhodina hledání parkovacího místa
- jaké bylo překvapení, že na debilním Zličíně mají samé hadry, tudíž šance koupit jakýkoliv dárek nulová
- tak jsem si alespoň koupila tyčovej mixér (už od začátku listopadu se mi tu válí dýně) a pytlíky do vysavače
- ze zoufalství jsem si alespoň zašla do kina (měla bych si začít zvykat, že do kina chodím sama) na mé milované Hunger games. A bylo to úplně nejvíc boží. Užila jsem si to. Ale samozřejmě jsem neobjektivní, protože miluju ty knížky a nevím, jak film vypadá z pohledu nezasvěcené osoby
- pak jsem zajela zpátky ke Globusu, protože tam prý mají stromky v květináčích
- no neměli
- cestou zpátky jsem opět ztratila
- stavila jsem se v Bille pětset metrů od domova spolubydle pro zmrzlinu
- samozřejmě, že měli stromky v květináči!
- za osmset korun
- nasrat
- takže jsem si nakonec koupila stromek řezaný (byť z nich mám trauma, od té doby, co jsem si přečetla Andersenovu pohádku o vánočním stromku), s tím, že ho pák dám sežrat herkám
- díky bolavé, zavázané ruce mi ho pánové odnesli až do auta, i když jsem je musela srát (co jim taky odpovědět na dotaz co si přeju, než stromeček, žeano)
- teď se jen teším, až zjistím, že mé objednané slaměné ozdoby nebudou na tak velkej stromek stačit a stejně to sežerou kočky
a hit mého týdne: