Dřív se mi to nestávalo, zato poslední dobou se to začíná nějak kumulovat...

Totiž... Já si vždycky myslela, že mluvím jako debil. Mám takovej hodně hlubokej, prostě divnej hlas. Vždycky mě sral a nikdy ho nikdo nekomentoval, tak jsem si říkala, že asi vědí proč. Až poslední rok, kdykoliv někde před někým otevřu tlamu, tak se zarazí a začne pět ódy na můj hlas a vždycky to

Když už jsem minulým článkem nasrala tolik lidí :o))

Je čas na ... Vašíka! TAK :o)

Je mi to líto, ale jiná fakt nebudu.

Začínám zjišťovat, že mám asi trochu jinak postavené vnímání určitých věcí. Například dokud hýbete všema končetinama a jste schopní se odkulit na záchod, nejste pro mě nemocní. Chápu, že vám jje špatně, a pokud je vám špatně tak jednou za půl roku, jsem schopná vás i politovat (trochu) a uvařit čaj. Pokud ale za mnou bude někdo lízt obden, stragickym

světem, životem, lidma okolo sebe.

Už nikomu nepomáhám, po nikom nic nechci.

Začínám zjišťovat, že ať se můžete přetrhnout pro koho chcete, když sami potřebujete pomoc, zůstanete úplně sami A jako bonus jste ještě osočováni z nevděku, z nespravedlnosti a ještě vám druhá strana vynadá, že co jste jako vlastně čekali.

Takže až příště budete potřebovat pomoct, za mnou nechoďte.

nasraná, nasraná, nasraná. A taky smutná a vydeptaná.

Mám pocit, že se poslední dobou vyrojily zástupy kreténů, které někdo pověřil útokem na mou osobu. 

Nejhorší je, když jste za svini, i když se snažíte žít podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí. Alespoň už jsem zjistila, proč se se mnou hafo kamarádů nebaví, žeano. Kdo by se taky bavil se sviní? I když jen z doslechu.  Ale

No není!

Aneb, když se dozvíte, že autor vašich úplně nejoblíbenějších knížek, srdcové série Trůn z dračích kostí, knížky, které bych si sebou vzala na pustý ostrov, neb by mi je nevadilo číst pořád dokola, knížky, na jejichž konci jsem fňukala, ne proto, že by to dopadlo blbě, ale protože jsem měla pocit, že se loučím s kamarády, píše pokračování! A vy víte, že se to v

Když je propíchnete, zemřou ... To je tak pitomý, prostý, až je to geniální...

Při tomhle se tak dobře píše to, no, co teď zrovna píšu. Aneb když musíš, tak musíš ... Hlavně po mně nic moc nechtějte. Na Bídnících jsem byla kdysi ... Myslím, že to byla ještě