Já ty lidi nechápu - venku třicet, praží to neskutečným způsobem a nedá se dělat nic jiného, než se schovávat na nejstudenějším místě v domě (bytě) a čekat na večer, kdy je to počasí snesitelnější. Pro pracující lidi bez klimatizace je to utrpení třikrát takové. Ale ne, kolegyně v práci držkují, že není pořádné léto, protože je jen (!) pětadvacet stupňů a těší se na třicítky. Když jim ty vytoužené

A já jsem zase za píču. Totální

Měla jsem jet na šermířský seminář s Mým. Jenže byly Máje a majitel kobyl byl na to sám. Říkám si: chudák, nechám propadnout osm stovek za seminář a pojedu mu pomoct. Výsledek? Sedm hodin na nohou při hlídání zapřažených koní. Když měli tanečníci pauzu na chvilku jsem si sedla. Jen zvednu hlavu, vidím, jak si majitel naložil svoji exmilenku na kozlík a odváží

To je tak, když člověk zjistí, že prostě není pro někoho dost dobrej. Celkově. Od vzhledu až po výplatu. Ta chuť do něčeho praštit (nejraději do sebe).

Jako kdybych žila dva roky bludu.

A nejhorší je ta beznaděj. Od ničeho k ničemu.

Píčou ke zdi, všechno.

Alespoň konečně ty správný depčičky, kdy je mi zle z jídla - doufám, že to vydrží ... Tak do padesáti kilo, hehe