Odmájováno

A já jsem zase za píču. Totální

Měla jsem jet na šermířský seminář s Mým. Jenže byly Máje a majitel kobyl byl na to sám. Říkám si: chudák, nechám propadnout osm stovek za seminář a pojedu mu pomoct. Výsledek? Sedm hodin na nohou při hlídání zapřažených koní. Když měli tanečníci pauzu na chvilku jsem si sedla. Jen zvednu hlavu, vidím, jak si majitel naložil svoji exmilenku na kozlík a odváží si ji na projížďku. V tu chvíli? Přišlo mi to líto. Můžu tam kmitat jako debil a nedostanu ani zasranou vyjížďku. Ale tak co, překousla jsem to. Co mi taky zbylo. Na druhou stranu jsem se přežrala dobře najedla, vypila pár panáků a seznámila se s dalšíma lidma z vesnice a překvapilo mně, kolik si pamatuje mojí osobu (nejvíc asi kluk, který se o mně před dvěma lety opíral úplně namol, pamatujíc si, že jsme si potykali :oD ). Druhý den jsem vykydala koně za dva dny (fakt luxus, obzvlášť, když v jednom boxe stojí kobyla s hříbětem). Slyšela jsem alespoň debilní děkuju? Ne. Sotva zvedl oči od hry na pc, když jsem říkala, že už teda jdu a jediný, co jsem slyšela, bylo: "tak čus". Odjížděla jsem se zatrpklou hořkostí, která byla ještě zesílená zjištěním, že bratr, o kterém jsem si myslela, jak je fajn, všude ho bránilo, se nestydí mluví o mně hnusně, pomlouvá. A naše sestra ho v tom ještě podporuje. Mám svý rodiny fakt plný zuby. Mám plný zuby všech. Jako kdybych snad ani nikam nepatřila. Kurvadopíčedrát

Alespoň, že ten cvokař mi dal zajímavej d.ú., na kterej se těšim ...