Řidičák mám od osmnácti a ruku na srdce - rozhodně bych si ho v té době nedala. Absence na teoretických hodinách (koho by to bavilo, že) a následné naučení se otázek na zpaměť, které jsem hned po napsání zapomněla mělo za následek to, že když jsem poprvé vyjela sama na silnici, stála jsem na křižovatce jak trubka a neměla jsem tušení, kdo má přednost a divně jsme na sebe s protijedoucí paní koukaly.

Já ty lidi nechápu - venku třicet, praží to neskutečným způsobem a nedá se dělat nic jiného, než se schovávat na nejstudenějším místě v domě (bytě) a čekat na večer, kdy je to počasí snesitelnější. Pro pracující lidi bez klimatizace je to utrpení třikrát takové. Ale ne, kolegyně v práci držkují, že není pořádné léto, protože je jen (!) pětadvacet stupňů a těší se na třicítky. Když jim ty vytoužené