No není!

Aneb, když se dozvíte, že autor vašich úplně nejoblíbenějších knížek, srdcové série Trůn z dračích kostí, knížky, které bych si sebou vzala na pustý ostrov, neb by mi je nevadilo číst pořád dokola, knížky, na jejichž konci jsem fňukala, ne proto, že by to dopadlo blbě, ale protože jsem měla pocit, že se loučím s kamarády, píše pokračování! A vy víte, že se to v

Kdo se s tím má taky furt tahat :o))

Musím se přiznat, že v knihovně jsem nebyla asi sto let. Ne, že bych nečetla (to se snad ani nedá), ale díky mé bývalé spolubydlící, která měla asi sto tisíc knížek přesně podle mého vkusu a teď i díky

Když je propíchnete, zemřou ... To je tak pitomý, prostý, až je to geniální...

Při tomhle se tak dobře píše to, no, co teď zrovna píšu. Aneb když musíš, tak musíš ... Hlavně po mně nic moc nechtějte. Na Bídnících jsem byla kdysi ... Myslím, že to byla ještě