Sluníčko, cesta na kole lesem, pasení štěňat, toulky po lese v sedle po nejmilejších (lesních) místech, samota, večerní grilování a následná cesta na kole, po tmě, lesem, za zády světlo z blesků. Nemuset s nikým mluvit ... Víc takových dní ...
Když vás vaše bývalé lásky namísto na pivo zvou na kafe. O to horší je, jak se pozná, že jste navzdory věku v občance nevyrostli - a sice, když vám představa, jak sedíte u společně u kafe a chováte se slušně přijde naprosto a totálně zvrácená :o))))
Včera jsem byla poprvé od úrazu (vlastně podruhé, ale poprvé jsem tam zkolabovala, tak se to nepočítá) na fitboxu. K mojí smůle jsme tam byli
zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě, zabte mě ...
Letos hodlám objíždět bitvy. A jakože co to půjde. A ty, kde se schází alespoň část staré party. Začalo mi to chybět. Tolik vzpomínek ... Tak moc ... A nejlepší skupina byla stejně Koulař a Kouříš a taky Piškot a Karel, přičemž Karel byl pes a Piškot ...
Čtení knih,vůni květin, červená, sladká jablka, dýchání slunečních paprsků nezkažených zemským smogem. Na rozkousaném retu ulpěla malá kapička krve. Každým nádechem umíráme...
Je to zpátky, je to zpátky, je to zpátky.
A nějak nechápu co se stalo, a proč. Ale jebe pes na to ...
Aneb jak spolehlivě rozhodit sama sebe.
Raději by mě měl někdo zastřelit. Asi by to bylo bezpečnější...
* Dotazy nezodpovídám a nebudu se k tomu vyjadřovat. Nikomu ... Nikdy ... TAK *
Číhali lovci na pardála
u horské řeky Narynu.
Neřval - jen tlama se mu smála,
když na ně cenil sklovinu.
Znaleckým chřípím větřil ránu.
Leč prvním poslem těžkých dob byl zápach-
Kdo by řekl, že z mojí blond kobyly může vzniknout takový skvost? :o)
A ne, vůbec mi nevadí, že jsem jí kvůli tomu na ocasu udělala zuba :oD
Prostě jsem se jen potřebovala pochlubit :o)
Genialita čtečky tkví v tom, že se spousta knížek dá stáhnout na internetu, nemusíte se táhnout do knihovny a následně tahat všude sebou těžké bichle (obzvláště, pokud čtete víc knížek najednou, což je u mně klasika). Takže teď mou pozornost upoutala knížka "Hvězdy nám nepřály" od Johna Greena.
Knížka je nenáročná, přečetla jsem ji, asi odhadem, za čtyřiadvacet hodin, takže
Sice to ze začátku vypadalo na déšť, dokonce na nás, s kobylou, pár kapek spadlo, ale nakonec do dopadlo dobře, svítilo sluníčko, v lese bylo nádherně. Navíc jsme s kamarádkou, s kterou jsme se letos viděly poprvé prodrbaly, co se dalo :o)
A