Znáte Black mountain? Ne? Já jsem taky neznala.

Neřekla bych o sobě, že jsem marnivá, oblečení mám sice plnou skříň, ale je letité. Jakože opravdu letité. Některým kouskům je už třeba deset let. Zároveň mám ráda barvy (když občas přijdu do práce v jiných, než různobarevných, svítivých ponožkách, ptají se mě, jestli nemám svůj den) a neotřelost. Prostě to, co nemá každý. Kdysi mi v tomhle

Můj měl narozeniny a protože jsem chtěla trumfnout jeho překvapení k mým narozeninám, kdy se na skále odnikud vytasil s kytkou  a šáněm dokonce se skleničkama, musela jsem se fakt snažit.

Všechno jsem vymyslela - tajemnou cestu autobusem (o to víc byla tajemnější, kdy nás autobus vyplivl uprostřed ničeho a můj muž, který tu zná každý kout prohlásil, že tam v životě nevystupoval), večeři

www.konbini.com/us/entertainment/heath-ledgers-iconic-cinema-moments/amp/

Jak už jsem se letmo zmínila v minulém článku, změnila jsem práci. Sice, když jsem se v dubnu stěhovala do Ráje (a bylo to mé třinácté stěhování), docela přesvědčivě jsem tvrdila, že už práci měnit nechci. A sama jsem tomu věřila. Ono měnit práci, poznávat nové lidi, učit se nové věci je docela opruz. Jakože velkej. Navíc mi bylo tvrzeno, že v téhle práci budu mít určitě nejvíc peněz ze všech prací,

Ovšem ne na Nový rok :o)

Vánoce se nám letos moc nepovedly. Už jen proto, že jsem musela na noční (protože jsem bezdětná a musím tudíž vyžrat všechno, aby matky se stejnou pracovní smlouvou jako já měly nespočet výhod) a vůbec to celkově nemělo tu atmosféru. Každopádně všudypřítomné reklamy, kterak můžu vyměnit nevhodné vánoční dárky za lepší mě serou - přijde mi to jako hrozné pohrdání

Začalo mě bolet v krku. Takže krom odpornejch nočních můr, z kterých jsem se nemohla probudit, ještě navíc úporná bolest při každym polknutí (voser největší, to vůbec neznám). Vyloženě jsem se vyspala. Ale protože jsem machr, vyjeli jsme ráno se švagrovou a Mladším na kola. Cíl: Yorkies knob. Údajně nejbližší pláž. To, že není nejbližší se ukázalo, když

 Normálně jídlo moc neřeším, ale tentokrát udělám výjimku. Muž mi slíbil pozvání na večeři, a tak jsme vyrazili. Samozřejmě nesměla chybět kombinace s výletem. Po kopečkách, v silném větru jsme asi po patnácti kilometrech dorazili do restaurace kovárna ve vesnici Frýdštejn. Famózní obsluha nás uvítala (pravda, trochu jsem se styděla za náš nuzně - výletní vzhled) a usadila v prosklené terase