Vzpomínky na Austrálii - měsíc

Začalo mě bolet v krku. Takže krom odpornejch nočních můr, z kterých jsem se nemohla probudit, ještě navíc úporná bolest při každym polknutí (voser největší, to vůbec neznám). Vyloženě jsem se vyspala. Ale protože jsem machr, vyjeli jsme ráno se švagrovou a Mladším na kola. Cíl: Yorkies knob. Údajně nejbližší pláž. To, že není nejbližší se ukázalo, když jsme úporně šlapali a pláž furt nikde. Ale byla kouzelná. Vypadala jak pláž ze starý Austrálie. (Já teda vůbec netuším a nikdy jsem netušila, jak pláž ze "staré Austrálie" má vypadat a už vůbec netuším, jak mě to napadlo :oD ) A měla i kouzelný, malý zátočiny lemovaný skalisky.

Zpátky si brácha pro Mladšího přijel, aby neusnul na kole, tak jsme se zastavovali ještě u nějakejch rybníků, kde mi podklouzlo kolo a já si málem epesně rozbila držku :o) Přes poledne jsem zaplula do postele, jakože spánek. Samozřejmě nepřišel ani na minutu, namísto toho jsem pak zapnula Heroes (hra) a pařila asi do čtyřech, kdy se i brácha přišel zeptat, jestli jsem v pořádku, že tohle není normální, jindy prej furt poletuju :o)

Navečer slavila ségra švagrový narozeniny a pozvala nás všechny na večeři do Cedar parku. Krásná rezervace asi deset km směr do buše (cedulka s nápisem "kde to, kurva, sme" mluví za vše), ale pohladila jsem si klokana (nejvíc) a měli tam mluvícího papouška – nikdy jsem neslyšela papouška mluvit a měla jsem z toho hotovo. Večeře byla moc dobrá, přežrali jsme se všichni. Napadlo mne, jak je zvláštní, o kolik se člověku sňatkem sourozence zvětší rodina.