Jak už jsem se letmo zmínila v minulém článku, změnila jsem práci. Sice, když jsem se v dubnu stěhovala do Ráje (a bylo to mé třinácté stěhování), docela přesvědčivě jsem tvrdila, že už práci měnit nechci. A sama jsem tomu věřila. Ono měnit práci, poznávat nové lidi, učit se nové věci je docela opruz. Jakože velkej. Navíc mi bylo tvrzeno, že v téhle práci budu mít určitě nejvíc peněz ze všech prací,
Ovšem ne na Nový rok :o)
Vánoce se nám letos moc nepovedly. Už jen proto, že jsem musela na noční (protože jsem bezdětná a musím tudíž vyžrat všechno, aby matky se stejnou pracovní smlouvou jako já měly nespočet výhod) a vůbec to celkově nemělo tu atmosféru. Každopádně všudypřítomné reklamy, kterak můžu vyměnit nevhodné vánoční dárky za lepší mě serou - přijde mi to jako hrozné pohrdání
Začalo mě bolet v krku. Takže krom odpornejch nočních můr, z kterých jsem se nemohla probudit, ještě navíc úporná bolest při každym polknutí (voser největší, to vůbec neznám). Vyloženě jsem se vyspala. Ale protože jsem machr, vyjeli jsme ráno se švagrovou a Mladším na kola. Cíl: Yorkies knob. Údajně nejbližší pláž. To, že není nejbližší se ukázalo, když
Normálně jídlo moc neřeším, ale tentokrát udělám výjimku. Muž mi slíbil pozvání na večeři, a tak jsme vyrazili. Samozřejmě nesměla chybět kombinace s výletem. Po kopečkách, v silném větru jsme asi po patnácti kilometrech dorazili do restaurace kovárna ve vesnici Frýdštejn. Famózní obsluha nás uvítala (pravda, trochu jsem se styděla za náš nuzně - výletní vzhled) a usadila v prosklené terase
Buďte hodní na kočičky :o) Super, léty (i mnou osobně) ověřený projekt. Plníme mističky :o)
Tohle je téma, o kterém chci napsat hrozně dlouho. Asi od té doby, co jsem se přestěhovala z Prahy do Turnova.