Ani po osmi letech ...

Když už jsem minulým článkem nasrala tolik lidí :o))

Je čas na ... Vašíka! TAK :o)

Je mi to líto, ale jiná fakt nebudu.

Začínám zjišťovat, že mám asi trochu jinak postavené vnímání určitých věcí. Například dokud hýbete všema končetinama a jste schopní se odkulit na záchod, nejste pro mě nemocní. Chápu, že vám jje špatně, a pokud je vám špatně tak jednou za půl roku, jsem schopná vás i politovat (trochu) a uvařit čaj. Pokud ale za mnou bude někdo lízt obden, stragickym

světem, životem, lidma okolo sebe.

Už nikomu nepomáhám, po nikom nic nechci.

Začínám zjišťovat, že ať se můžete přetrhnout pro koho chcete, když sami potřebujete pomoc, zůstanete úplně sami A jako bonus jste ještě osočováni z nevděku, z nespravedlnosti a ještě vám druhá strana vynadá, že co jste jako vlastně čekali.

Takže až příště budete potřebovat pomoct, za mnou nechoďte.

A je tak těžké věřit, že po těchto cestách se mohou pohybovat i duše? Že nad námi poletují obrovské shluky duší, neviditelné, ale zachytitelné sluchem, když se pořádně zaposloucháte? Létají nad komíny, po chodnících, skrz vaše saka a košile a hrudní koše a plíce a projdou skrz vás na druhou stranu, že vzduch je jako knihovna a záznamy každého prožitého života, každé vyřčené věty a každého odvysílaného

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Totální propadák a slabota. Celou dobu jsem čekala, kdy se konečně začne něco dít. Žel, nedočkala jsem se. A jako bonus tam byli všichni starý nebo hnusný nebo černý. Ach jo

Jen na začátku bych ráda podotkla, že lidem z Vánoc neskutečně mrdá, protože jsem dneska při parkování v obchoďáku (kdy chodím na fitbox) čuměla s otevřenou pusou. A pak, že lidi nemají prachy, CHA. Já je nemám a nakupovat nechodím (díky bohům za to). Letos jsem výměnnej obchod dárek za dárek s poetickým názvem Vánoce zrušila úplně.

Nicméně jak se na závěr roku všemožně všem všechno kompletně