Já mám totiž nejvíc bydlení na světě!

8. srpen 2012 | 10.05 |
blog › 
Já mám totiž nejvíc bydlení na světě!

No ale fakt. Ubytovna od špitálu mne totiž začala neskutečně srát. Ale fakt neskutečně. Z tisíc a jednoho důvodu jsem myslela, že se tam zblázním.

Náhoda tomu chtěla, abych se s kamarádkou z dětství po letech sešla v Praze a zjistila, že si rozumíme úplně stejně, jako když jsme byly o dost menší (a ošklivější).

Není nad to, když se vrátíte domů po náročných dnech a najdete tam pivo. Není nad to, když si je s kým pokecat, když nejste tak úplně sami. Jinak řečeno se tu furt chlastá :oD

A o sousedech ani nemluvím. Ten byt totiž patří tchyni jedné mojí kamarádky. A kamarádka je i se svým snoubencem zároveň i sousedka z patra nad náma. A tak jsem tuhle šla z práce a potkám jejího snoubence na schodech. Nebožátko opuštěné, protože jeho snoubenka se loučila se svobodou a my zrovna měly láhev vodky a Batmana. Nakonec jsme skončily u něj v bytě, nakládaly s ním hermelíny na svatbu a z nějakých, mně dosud neznámých důvodů, jsem tu vodku pila nakonec sama, takže jsem měla za chvíli draka jako vidle (nebo vidle jako draka, muhehe? :oD ), a když volala kamarádka, aby svého budoucího muže politovala, dostala jsem seřváno do telefonu, jak je možný, že na tý rozlučce nejsme všichni, a ať tam co nejrychleji koukáme dorazit. Tak jsme šli. Všichni. Včetně snoubence. Do naprosto boží šermířský hospody, kam musíme zaručeně znova, jen co zjistím, kde to vlastně bylo. Popravdě - já nechápu, jak je možný, že jsem našla cestu domů. Ale bylo mi fakt krásně. A bylo mi jedno, že se mi ten chodník nějak motá. Další výhoda spolu bydlení spočívá v tom, že kdyby jste měli náhodou pocit, že se poplazíte po čtyřech - ona vás podepře. A taky jsem se s ní tak nějak ... nebála, že po mně někdo skočí a sebere mi telefon a dvacet korun v peněžence. Ráno jsem se, samozřejmě, probudila s kocovinou (můj jeden jedinej den volna :oD ) a s telefonním číslem napsaným na ruce :oD

A pod oknama nám chodí krásný kluci. Ale jakože fakt hodně. Přestala jsem se tomu divit ve chvíli, když mi v práci řekli, že je kolem nás velké množství gay klubů :o)))

A vůbec mi nevadí, že to mám čtyřicet minut do práce. Čas vyměřený pouze a jen na čtení. Boží :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář