Ebeca | Sportem ku ...

těžko říct čemu :oD

Jako zaryté a letité fanynce krasobruslení je mi téměř zatěžko přiznat, že jsem na ledních bruslích nestála ... no, deset let to bude určitě, možná i víc ... A na nový rok mi Můj koupil brusle. Taková svátost! :oD Škoda, že se s nima nedá moc mazlit. A tak jsem hned další den vyrazila na kluziště ... Na Františku jsem zaplatila padesát korun za vstup (chvilku jsem koketovala i s myšlenkou, že si za desetikačku připůjčím i ohrádku na přidržování, ale pak jsem to vzdala), nasoukala se do bruslí a nejistě vťapala na led se staženým zadkem a obavami, co to bude za trapas ... Mno, první kolo jsem se sunula jen podél mantinelu, pouštícího se jen v případě, že tam někdo stál (většinou haranti), a pak jsem se zase bezpečně chytala. Druhé kolo už jsem se i občas pustila, a třetí kolo jsem zvládla bez držení ... Pak už jsem jen zvedala rychlost. A bavilo mě to ... strašně moc. Sice nejsem žádný umělec, na Carolinu Kostner to fakt není, ale byla to legrace. Lepší by teda bylo, kdyby někdo sebral odvahu jít se mnou ....

A odpoledne na fitbox. První lekce v životě. Sice jsem si připadala jako jeden z těch mnoha zoufalců, co se narvou rohlíčkama, pak si dají novoroční předsevzetí (fuj), a následně na měsíc zaplňují stavy cvičících sálů a posiloven, ale což ... Musím říct, že fitbox je záhul. Neuvěřitelnej. Začalo se činkama, pokračovalo boxováním, následovalo boxování s kopama, pak jenom kopy a na závěr, namísto čtvrthodiny posilování cviky na břicho. Už je to dva dny a pořád ještě nezvednu lahev s vodou bez bolesti v pažích :oD Ale má to něco do sebe... I ten fakt, že jsem byla chválená, že mi to jde, a že to nevypadá, že jsem tam poprvé (spíš potřetí :oD). A hlavně je to fakt SPORT. Ne, jako skákání na trampolínkách, vlnění se na Zumbě, to je takové moc ... holčičí ... Inu, není nad to dát někomu ránu :o)) Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží, hehe