Zasraný Vánoce

Zasraný stromečky, zasraný světýlka, zasraný sobíci a zasraný dárky! Nenávidim je, nenávidim je, nenávidim je! Nevidim jedinej důvod, proč mají na sebe být všichni jednou za rok hodný (a jindy ne), navíc v našem totálně ateistickém státě. Nenávidim prodírat se davy při cestě do práce a při pokusu o koupi zubní pasty zírat na ohromnou frontu vinoucí se až kamsi do kšá. O cestách MHD ani nemluvě, protože všichni musí přece zrovna TEĎ jet nakupovat (beztak číhají, až pojedu do práce). Jsou chvíle, kdy mi chybí život na vesnici. Poslední dobou je jich víc a víc. A vysvobození v nedohlednu. O traumíčku z dětství z Vánoc se už vůbec nezmiňuju ...

Může se snad někdo divit, že při neustálém kontaktu se stromečky, světýlky a chudáky kapry mám mizernější a mizernější náladu? Nejradějich bych někam zalezla (s flaškou) a vylezla až ... no nejlépe nikdy ...

Měla bych si na krk pověsit cedulku: "pozor, koušu" ... A všichni mě serou. Nejvíc ale seru sama sebe ...