Tak jsem se dočkala

Tuhle jsem se šourala po noční z práce a zrak mi padl na sýkorky. Ptáčky mám ráda, ty malé obzvlášť (i když nejvíc cool jsou papoušci, ti mluvíci zvláště), takže jsem pocítila nutkavou potřebu, pořídit si krmítko. Sice po minulém fiasku jsem se trochu bála, ale odvážnému štěstí přeje. Minimálně by mělo. Takže jsme se s mým vydali pro krmítko. Trochu jsem se podivila nad cenou krmítek z Polska. Ne, že bych měla něco proti Polákům, ale chtít za pár nahrubo ztlučených větví z lesa patnáct stovek mi přijde fakt trochu moc. Tak jsme koupili asi za dvě stovky takovou milou budečku, se zvedacíma okýnkama - budečka je zároveň i zásoba na zrní. Zrní jsme přihodili taktéž a i pořádnou lojovou kouli. Muž krmítko instaloval ... a nic se nedělo. Jako bála jsem se, fakt že jo.

Nicméně už dorazily - pipinky. Máme tu obloženo sýkorkama a zobou a visí na šňůrách na prádlo a jsou boží. Kočky si taky myslí, že jsou boží - celý den sedí u balkónových dveřích, mrskají ocasy a kocour do toho ještě zvládá pomlaskávat (ne, že by můj bengálský gaučák někdy ochutnal ptáčka).

Jen vyfotit nejdou - to vždycky odletí.

Ale mám radost :o) Velikou a infantilní :o))