Člověk si může myslet, že některým věcem uteče. Že když všechno vyřeší, byť ne ke svému dobru a odstěhuje se přes půl republiky, aby mohl totálně "zamést stopy."
Jenže ta blbá minulost vás stejně sestřelí, když to nejmíň čekáte. A najednou je všechno zpátky. Ty temný roky, který si skoro nepamatuju. Ta všechna zoufalost a bezmoc.
Jediný, co se dá dělat je tvářit se, že je všechno v pohodě. Protože krom zlých řečí stejně už nikdo nic nezmůže
Ale setnulo mě to hodně. A taky mě mrzí, že jsem přišla o všechny kamarády, kteří to tenkrát prožívali se mnou. Hodili by se :o/