Koňáci si vozí zadek

Všeobecně rozšířená domněnka.

Omyl!

V neděli jsme jeli s kobylou Huberta - takové sranda setkání koňáků z okolí. A protože jsem se přestěhovala, tak jsem, až na občasné vyjížďky, měla dlouhou jezdeckou pauzu.

Hubert sám o sobě super. Sice tu už bydlím od dubna, ale nikoho tu pořádně neznám. Navíc se dost obtížně seznamuju s cizíma lidma. O kamarádech nemluvím, tam je to zabitý úplně - myslím si, že se dá totiž málokomu věřit. No, každopádně přijet mezi hromadu koňáku, s kterými si VŽDYCKY máte co říct je hrozně fajn. Notabene, když tam byli někteří velmi přátelští a hned mě vzali mezi sebe :o)

Den jsem si neskutečně užila. Patnáct kilometrů vyjížďka, sice kobyle hrabalo, takže se jí mozek odpojil a vrátil se někdy po těch patnácti kilometrech, ale paráda. Dokonce si prvně v životě skočila malou překážku a já byla nadšená.

Ale ty následky. Druhý den jsem se nemohla hnout a přesně jsem věděla, které svaly se při jízdě používají (všechny :oD ). I obléct si bundu byl problém a fakt jsem neskutečně trpěla.

Takže pokud si někdo myslí, že si jen vozíme zadek, myslí si to špatně - fitko hadr :oD