Článek Na borůvkách
Moderované komentáře k článku: Na borůvkách
iva: Jsi si jistá, že třídní šprtka s knírkem a pytli nebyla spíš třídní šprt? 
Sbírání borůvek mě začalo bavit, až když jsem mohla, nikoliv musela. Sbírání čehokoliv mě nebaví. Případně jsem ochotná určité věci schraňovat, ale už ne je donést na místo určení.
Co nejsem schopná a ochotná sbírat dodnes jsou houby. Nevadí mi je čistit, krájet, sušit, obalovat a smažit... ale sbírat je nebudu. Já na ně ani nemám oči. Vidím berušku v kapradí, vidím hezky žilkovaný lamínek... ale bedlu jako hrom nevidím a nevidím 
rebarbora: Mám to přesně stejně Jak člověk stárne přichází na chuť jiným věcem
A borůvky sis kromě klíštěte taky přinesla? Prý proti nim zabírá zobat B-komplex
myfantasyworld: Sbírání borůvek mi nevadilo, měla jsem to ráda. Když táta dělával v lese, chodili jsme hodně na borůvky a většina jich skončila v mé puse, než v kelímku. A loni jsem po dlouhé době borůvky sbírala a bylo to úžasné. 
Ale nebaví mě sbírat houby, nevím, jak je to možné, ale já na ně prostě nemůžu narazit. Tak většinou chodím a fotím ty jedovaté a stromy a pařezy atd.
opcasnik-takyopcana: Pěkně napsané 👍. Když jsem chodil na základku, tak jsme povinně museli sbírat a nosit různé léčivky, dokonce bylo stanoveno váhové minimum na rok. Naštěstí jsem pak už nemusel kvůli alergii na pyl 😉. Dnes rád vyrazím do lesa, ale raději na houby.
ebeca: Iva: Neee, byla to jasná šprtKA Houby taky nevidím - ale pokaždé mám nějaký záchvěvm že je určitě najdu - a mám smolíka
ebeca: Rebarbora: Borůvky jsem si donesla Já právě klíšťata nechytám, tak mě to docela překvapilo 