A já byla v kině!

Což asi není úplně výkřik pro nadpis, ale vzhledem k tomu, že na filmy nekoukám, tak trochu i je :o)

Hunger games patří totiž k mým nejoblíbenějším knížkám (ne, neměla jsem o jejich existenci tušení, až do druhého dílu v kinech, na který jsem šla prakticky náhodou) a kdy už se podívat na film, než na poměrně dobrou podívanou, kde nemám pocit neustále vykřikovat "ale tohe tam nebylo!"

Vyrazila jsem sama, po práci, což je asi trochu zoufalost, ale krom toho, že mám poslední dobou pocit, že jsem sama úplně všude, tak jediní lidé, se krerýma bych byla ochotná jít do kina se omezují na víkendy a volné víkendy nemám zase já.

A co mě dostalo - čistých patnáct minut byly reklamy. Ale ne reklamy na filmy, ale na krávoviny, jako je chlast, hodinky, parfémy a já nevím co všechno ještě. Děs. Málem jsem okousala sedačku. Pak na deset minut pustili upoutávky na nové filmy (to mě nebaví, ale chápu, že pro filmové nadšence a zbytek populace je to zajímavé). Myslela jsem si, že reklamní utrpení skončilo, ale oni pak pustili další. Dobrou půlhodinu jsem čuměla na něco, za co jsem svý dvě stovky vůbec neutratila! No děs. Kdyby tam nebyla taková tma, vytáhnu si alespoň knížku.

Samotný film byl super, okamžiků "tohletamnebylo" bylo jen párma, při útoků mutů jsem regulerně odešla na záchod, protože na můj vkus se v tom autoři až moc vyžívali a já usoudila, že je mnohem lepší jít na záchod, když potřebuju, než zavírat oči (jsem srab). Konec jsem ofňukala, jen mě sralo publikum, který se tomu regulerně chechtali a kazili mi fňukací chvíle ... :oD

A nedalo se nemyslet na to, že pokud bude válka, že to možná tady bude vypadat dost podobně ...