Doufala jsem, že se trapnému příspěvku o počasí (víte jak - v zimě zima, v létě teplo, na podzim prší a na jaře kvetou kytky) vyhnu, trpně jsem čekala, až to apokalyptické venku přejde a já se budu moci babrat v článkách o trampu, lukostřelbě, apod. Jenže jsem se ničeho nedočkala a trapně přiznávám - to se prostě nedá. Všeobecně léto se u mně řadí jako nejdementnější období v roce, ale teď je to otevřená nenávist. Zatím jsem trpěla tiše, ale teď trpím nahlas. To se nedá. MHD je rozená sebevražda, doma se brodím hromadou chlupů, neb kočky upouští ve vedrech srst co se dá, nemůžu běhat, nemůžu jezdit na koni, nemůžu chodit na fitbox a hlavně - nemůžu spát. Sebevíc unavená, prostě to nejde. Na dotek mám horkou kůži, že by se na ní daly smažit vajíčka jak v nějakym blbym teleshopingu, převracim se ze strany na stranu a prostě to nejde. Včera jsem ze zoufalství lokala teplý mlíko s medem a stejně kulový. A předpověď počasí opatrně přesouvá slibované bouřky vždycky o kus dál. Začínám mít pocit, že fakt, ale opravdu fakt umřu :o(
A kdybych si měla vybrat mezi dnešními perseidami a vydatnou bouřkou ... Bouřka vede prim.